i

Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Globální odstranění polioviru na rozcestí

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 716, 2020/12

Dětská přenosná obrna, poliomyelitis anterior acuta, stále poutá pozornost. Zatím však marně čekáme na odstranění tohoto postrachu pomocí očkování.

Tento rok je plný kulatých výročí týkajících se poliomyelitidy a polioviru, který nemoc vyvolává. Pandemie covid-19 sice vytlačila poliovirus z centra zájmu, ale kolize pandemie s globálním odstraňováním dětské obrny zase znovu připomněla problémy, které tuto celosvětovou očkovací akci provázejí, a vyvolala diskusi o tom, jak dále pokračovat – od zahájení globálního útoku na poliovirus roku 1988 uběhlo již více času, než se očekávalo.

Výročí

* Před 180 lety lékař Jacob von Heine vymezil nové infekční onemocnění, jehož epidemie se staly v posledních stoletích celosvětovým postrachem. Toto postižení pohybového ústrojí bylo opatřeno jménem a základním rozlišovacím popisem. Pro účely zdravotnictví se tak zrodila nová nemoc. Obrna byla však zaznamenána patrně již mnohem dříve, neboť postižený pravděpodobně touto chorobou byl zobrazen již na egyptské stéle asi 1400 let př. n. l.1)
Na epidemický charakter nemoci jako první upozornil Karl Oskar Medina (1891). Proto byl v minulosti pro tuto obrnu používán název Haineho-Medinova nemoc. Velkou zásluhou obou zmíněných lékařů bylo také to, že svými poznatky o infekčnosti obrny inspirovali hledání dosud neznámého původce onemocnění. Karl Landsteiner a Erwin Popper (1908) jako první izolovali poliovirus a sir Macfarlan Burnet a Jean Macnamarová (1931) objevili jeho tři antigenní typy (VP-1, 2 a 3). Popisy struktury viru, jeho reprodukce na buněčné úrovni a sekvence RNA asi 7500 nukleotidů vešly ve známost až dlouho po konci druhé světové války.2)

* Před 60 lety byla tato nemoc v tehdejším Československu úplně odstraněna díky hromadnému očkování dětí živou vakcínou podávanou ústy. Hlavní zásluhy na realizaci akce, která se považuje za celosvětově první dobře dokumentované odstranění obrny očkováním v rámci jednoho státu, měl MUDr. Dimitrij Slonim,3) který využil zeslabené virové kmeny a zkušenosti s přípravou živé vakcíny popsané Albertem Sabinem (USA). Tento způsob očkování byl v té době účinnější než očkování usmrcenými viry, které vyvinul Jonas Salk4) o několik let dříve. Všichni uvedení autoři využili k získání výchozích živých virových kultur pro přípravu vakcíny poznatky Johna Enderse, Thomase Wellera a Fredericka Robinse, kteří objevili možnost pomnožit polioviry na buněčných kulturách z opic a obdrželi za to Nobelovu cenu (1954). Mnoho následovníků v různých státech světa využilo později zkušenosti ze Slonimovy výborně organizované a dobře dokumentované akce, realizované rozsáhlým týmem jeho spolupracovníků, takže toto výročí má světový dosah. Před deseti lety byl na památku této události instalován v Janských Lázních na kolonádě před lázeňskou budovou bronzový model znázorňující ikosaedrický tvar poliovirové částice (obr. 1). Toto výročí je ovšem významné spíše jen pro autora tohoto článku a poliomyelitiky z Česka i ze zahraničí, kteří se pravidelně v Janských Lázních léčí.

* Před 40 lety ohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) úspěšné globální odstranění černých (pravých) neštovic, způsobovaných údajně nejstrašnějším virem v dějinách lidstva. Proč toto výročí uvádím v souvislosti s poliomyelitidou? Šlo sice o zcela odlišný virus, ale tato akce inspirovala hnutí rotariánů k přípravě obdobného projektu pro globální vymýcení poliomyelitidy. Projekt byl odstartován roku 1988 ve spolupráci s WHO a za podpory OSN a mnoha dalších organizací a subjektů veřejných i soukromých. V začátcích byla akce financována hlavně rotariány, později je vystřídaly jiné subjekty.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Nemoci člověka, Virologie, Covid-19

O autorovi

Vladimír Vondrejs

Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, CSc., (*1937) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na několika vysokých školách v Čechách a na Slovensku zaváděl výuku molekulární biologie. Na katedře genetiky a mikrobiologie PřF UK zavedl genové inženýrství. Postupně se věnoval výzkumu buněčného cyklu, rozvoji metod genových modifikací a reparaci DNA u mikroorganismů. S velkým zaujetím se ve volném čase věnuje malování a sochaření.
Vondrejs Vladimír

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné