Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně je – jako celý ideový a architektonický koncept města – neodmyslitelně spjatá s firmou Baťa. Nejen svým sídlem, ale i fondy, jejichž základ vytvořily nákupy ze Zlínských salonů organizovaných v letech 1936–1948,¹⁾ a zároveň osobnostmi a obory, které vzešly z pověstné Školy umění.²⁾

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Snímek KGVU ve Zlíně

Baťovy sbírky galerie převzala r. 1953, kdy vznikla jako jedna z krajských institucí tehdejší galerijní sítě. Byla v nich zastoupena tvorba konzervativních umělců, ale i prvních modernistů (Josef Čapek, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Rudolf Kremlička, Václav Špála) a autorů rozvíjejících imaginativní tendence (Toyen, Jindřich Štyrský nebo František Janoušek). Přestože umělecké předměty pocházely i z jiných zdrojů, akvizice ze Zlínských salonů představuj jejich nejvýznamnější část.

Jindřich Štyrský (1899–1942), Náměsíčná Elvíra, 1926, olej, plátno, 73 × 116 cm.

Snímek KGVU ve Zlíně

Václav Chad (1923–1945), Obraz s červenou brankou, 1943, olej, plátno, 46 × 66 cm.

Snímek KGVU ve Zlíně

S výjimkou několika let pak galerie působila v prostorách zlínského zámku a v Památníku Tomáše Bati, který byl po převratu v únoru 1948 necitlivě přestavěn na Dům umění. V oblasti malby, kresby, grafiky, plastiky a designu, včetně architektury a multimédií, pak galerie baťovskou sbírku kontinuálně doplňovala o soudobé české a také – vzhledem ke své geografické poloze – slovenské umění. Zastoupeny jsou tu i výrazné osobnosti spojené se zdejším prostředím, tvořící v kontextu evropského umění: sochař a průkopník designu, spoluzakladatel zlínské Školy umění Vincenc Makovský, jeho žák a pozdější asistent Zdeněk Kovář, další absolventi školy – Čestmír Kafka, Vladimír Jarcovják nebo gestapem pronásledovaný a zabitý Václav Chad, zlínští rodáci Petr Nikl, Zdeněk Macháček a řada dalších. Součástí sbírek jsou i modely staveb Františka Lýdie Gahury, Vladimíra Karfíka, Miroslava Lorence, Zdeňka Plesníka, Miroslava Drofy, Jiřího Voženílka a jiných architektů, kteří Zlínu vtiskli nezaměnitelný ráz.

František Lýdie Gahura (1891–1958), komplex Památníku Tomáše Bati se Studijními ústavy, 1933–1939, autor modelu 1 : 200 Pavel Čech, polyuretan, plexisklo, lepenka.

Snímek KGVU ve Zlíně

Zdeněk Kovář (1917–2004), návrh osobního automobilu Tatra 603, sádrový model 1 : 5, 1954.

Snímek KGVU ve Zlíně

Od r. 2013 sídlí instituce v budově 14 původního továrního areálu, zrekonstruovaného k účelům galerijního provozu.³⁾ Vybraná díla ze svého obsáhlého fondu prezentuje v dlouhodobé expozici, rozšířené o multimediální prvky a virtuální realitu.⁴⁾ Její součástí je zároveň edukační ateliér s časovou osou od Jaromíra 99 a čtyři artstudia – studovna, herna, studio designu a studio architektury. Vedle toho pořádá krátkodobé výstavy zahrnující i projekt RODIČoffSKÁ, jímž otevírá příležitost umělcům, kteří z důvodu péče o děti nebo své blízké přerušili dosavadní výstavní aktivity.

Vladimír Jarcovják (1924–2007), Kompozice (Věrozvěst), 1968–1969, kombinovaná technika, sololit, 200 × 100 cm.

Snímek KGVU ve Zlíně

Na tradici někdejších přehlídek umění navázala v devadesátých letech tři pravidelně se střídající trienále – Zlínský salon mladých a Nový zlínský salon (dnes trienále Dům umění) a přehlídka figurálního sochařství, objektů, instalací a street artu na veřejných místech Prostor Zlín. Pod stejným názvem vychází už přes třicet let odborná revue, na jejímž obsahu se podílejí přední čeští a slovenští umělci a odborní pracovníci jiných galerií.

Jan Merta (1952), Starý známý (Autoportrét s úšklebkem podle Rembrandta), 2010–2012, akryl, plátno, 273 × 210 cm.

Snímek KGVU ve Zlíně