Galerie Slováckého muzea
| 1. 9. 2025Snad každý, kdo byť jen krátce zavítal do Uherského Hradiště, pocítil těžko popsatelného genia loci, formovaného hlubokými historickými kořeny a národopisnou tradicí.
Charakter Uherského Hradiště jako města umění spoluutvářelo několik klíčových institucí. Už před první světovou válkou vyvíjelo v regionu aktivity Sdružení výtvarných umělců moravských, sídlící v nedalekém Hodoníně. Díla jeho členů (bratři Uprkové, Cyril Mandel, Antoš Frolka, Josef Koudelka, Antonín Kalvoda nebo Stanislav Lolek) tvoří součást početného sbírkového okruhu věnovaného oblasti jihovýchodní Moravy, zejména Uherskohradišťska. Základ fondu vznikl už při založení Slováckého muzea v roce 1914 právě díky Jožovi Uprkovi, Stanislavu Lolkovi, ale také Františku Kretzovi, Bedřichu Beneši Buchlovanovi a dalším umělcům, dokumentaristům či soukromým sběratelům.
V rámci muzea se o čtyři dekády později zásluhou historika umění Viléma Jůzy začala výrazně profilovat galerie, otevřená roku 1962 v nově zrekonstruovaných prostorách barokní zbrojnice.1) Jeho péčí došlo k obohacení sbírek, především o cenné kresby a grafiky Josefa Čapka, Václava Špály, Jana Zrzavého, Jana Konůpka, Františka Koblihy, Rudolfa Kremličky, Jana Rambouska, Jana Trampoty, Ferdiše Duši nebo Ludmily Jiřincové, a zároveň k systematickému rozšiřování původního okruhu autorů spjatých s regionem, který je stále doplňován (vedle klasiků přibyla mj. díla Miloše Borii, Jiřího Jašky, Vladimíra Vašíčka, Idy a Vladislava Vaculkových).2)
Řada z nich je spojena s další institucí, která přispívá k mimořádné tvůrčí atmosféře Uherského Hradiště, totiž Střední uměleckoprůmyslovou školou, prestižním odborným učilištěm s historií sahající až k Baťově Škole umění. Od roku 1952, kdy sem byla přenesena, vychovala několik generací umělců a designérů etablovaných doma i v zahraničí. Spolu s mnoha jinými k nim patří František Hodonský, Tomáš Měšťánek, Boris Jirků, Josef Mžyk, Vladimír Kokolia, Jan Ambrůz, Zdeněk Tománek, Stefan Milkov, Petr Nikl, Oldřich Tichý, Marius Kotrba, Milena Dopitová, Patrik a René Háblovi, Josef a Maxim Velčovští, Jan Kovářík, Zbyněk Sedlecký, Klára Hosnedlová, Pavlína Kvita, Dominik Běhal, Radek Mužík nebo fotografka Tereza Vlčková. Na fenomén školy poukazuje Slovácké muzeum od roku 1997 sérií výstav Návraty. Poslední, v pořadí pátou, uspořádalo spolu s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně na přelomu let 2019 a 2020 k osmdesátému výročí jejího založení.
Ve spolupráci s dalším významným absolventem a pozdějším pedagogem, sochařem Jiřím Vlachem, zrealizovalo muzeum deset ročníků Mezinárodního sympozia lité medaile, plakety a drobné plastiky. Díla Milady Othové, Eriky Ligeti, Petera Orieška, Otmara Olivy, Mariána Polonského, Gabriely Gáspár-Illéšové, Jacka Dworského, Jiřího Vlacha a řady jiných osobností z Čech, Slovenska, Polska a Maďarska, která vznikala během intenzivní měsíční práce technikou odlévání na ztracený vosk, dnes tvoří další významnou součást sbírkových fondů.
Kromě přechodných výstav prezentuje galerie sbírkový okruh Umění jihovýchodní Moravy v několikaletých, různě tematizovaných celcích, doplněných dalšími médii. Předešlá expozice Člověk a společnost sledovala vlivy, které v průběhu času formovaly každodennost a identitu místních obyvatel, aktuální Krajina, sem tam zvíře otevírá dialog o tom, co z krajiny zůstalo, co zmizelo a co je naopak nutné chránit.
Na nádvoří bývalé zbrojnice je od letošního jara instalována Kamenná zahrada, exteriérová expozice ze sbírek lapidária. S veřejným prostorem propojuje galerii projekt Socha pro město, cyklus monumentálních děl zapůjčených současnými umělci (od r. 2021 Petr Zubek, Robert Buček, Zdeněk Tománek, Pavlína Kvita a aktuálně Jaroslav Kovanda, vystavující objekt Kytarák), která jsou po dobu jednoho roku umístěna před jejím vchodem z Otakarovy ulice.
Galerie Slováckého muzea začala zcela nadčasově jako jedna z prvních v republice už v druhé polovině osmdesátých let pořádat programy pro děti i dospělé. I dnes si jimi získává široký okruh zájemců o výtvarné umění.
Její budovu čeká v blízké době nezbytná rekonstrukce, během níž bude přístupná alespoň exteriérová instalace.
Za cenné rady děkuje autorka textu vedoucí oddělení Miladě Frolcové.
Poznámky
1) Objekt zbrojnice, přiléhající ke středověkému městskému opevnění, byl postaven mezi lety 1721 a 1723 podle návrhů Leandra Anquisoly a Jakoba Albla. K ochraně města sloužil do osmdesátých let 18. století, poté se jeho využívání postupně měnilo. Hodnotné jsou dochované klenby a kamenosochařské články, především vstupní portál s plasticky modelovanými vojenskými atributy, reflektujícími původní funkci budovy, či nástěnná kartuše v průjezdu z dílny Baldassara Fontany s nápisem o její výstavbě.
2) Kromě zmíněných okruhů jsou součástí fondů také umělecké předměty staršího data, spadající svým vznikem až do 17. století, které dokumentují historii Uherského Hradiště, a díla cizí provenience. Podobně jako v případě jiných muzejních institucí se sem dostaly různými způsoby, mj. jako součást sbírky Rajmunda Tománka. K obsáhlejším souborům patří i pozůstalost buchlovického malíře Karla Žádníka. Více: Milada Frolcová, Marie Martykánová: Galerie Slováckého muzea. Slovácké muzeum, 1999.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [887,93 kB]
O autorovi
Andrea Sloupová
Doporučujeme
Hospodářský cyklus: od Velké krize po současnost
Globální eliminace poliovirů očkováním 
