Příběh muže své doby, ale i vizionáře

Letos si můžeme připomenout hned dvě výročí významného britského spisovatele, ochranáře a popularizátora přírody Geralda Durrella: sto let od narození (7. ledna 1925) a třicet let od úmrtí (30. ledna 1995). Minulý rok vyšla kniha, která popisuje a částečně hodnotí život tohoto velikána posedlého přírodou, jenž si zároveň uměl užívat život.

Životní příběh G. Durrella známe z jeho knih, ale k dispozici je i řada různě pojatých biografií, které vznikly za jeho života. Tři z nich vyšly česky – Jacquie Durrellová: Zvířátka v mé posteli (1994), David Hughes: O Durrellovi a jiné zvířeně (1999), Edward Whitley: Přístavy Durrellovy archy (1999). Nejrozsáhlejší životopis však nebyl dosud přeložen – Douglas Botting: Gerald Durrell: The Authorised Biography (viz též Vesmír 78, 584, 1999/10).

Biografie z pera Mary Sanders Pollock, která se jako autorka zabývá anglickou literaturou, literární teorií a enviromentálními a genderovými studiemi, představila Durrellův život v knize Evoluce Geralda Durrella z většího odstupu, kritičtěji a Durrellovu práci hodnotí také z hlediska některých současných etických standardů. Obrázek je barvitý. Na jedné straně představuje Durrella jako člověka posedlého biofilií (což je jakási potřeba obklopovat se přírodou, v jeho případě v podobě vášně pro zvířata), kterého tak často trápil osud naší planety, což se dnes nazývá environmentálním žalem. A také jako citlivého muže, ochotného riskovat a připraveného aktivně pomoci ohroženým druhům, či zakladatele zoo na ostrově Jersey a talentovaného spisovatele, který psal zejména proto, aby získal prostředky na provoz své zoo nebo uskutečnění svých ochranářských projektů. Na druhou stranu ho ukazuje jako v mnoha ohledech člověka své doby – tedy mladého muže využívajícího koloniálního dědictví britského impéria, který pro zoologické zahrady lovil ze zištných důvodů živá zvířata a jenž při popisu loveckých expedic ne vždy představuje místní komunity v nejlichotivějších barvách.

Mary Sanders Pollock: The Evolutionof Gerald Durrell. Biography of an Author and Wildlife Conservationist

Bloomsbury Academic, London – New York –Oxford – New Delhi – Sydney 2024, xii + 196 s.,ISBN 978-13-503-8546-7

Gerald Durrell byl ale také vizionář, který nastínil nové trendy v ochraně přírody. Kniha při představování vývoje G. Durrella proto přirozeně postupně mění tón a z kritičtější roviny přechází do respektu, až obdivu k jeho práci. Biologicky vzdělaný a zaměřený autor by asi dokázal trochu lépe vidět a ohodnotit odborný přínos G. Durrella. Například v případě knih popisujících dnes pro někoho kontroverzní výpravy za exotickými zvířaty nešlo jen o dobově typické koloniální publikace o objevování exotických koutů planety, což mu bylo někdy vyčítáno. Ty jsou totiž psány vážně, a pokud se v nich objevuje zvíře, tak zpravidla jako úlovek pro zábavu nebo trofej. G. Durrell naopak nikdy nešetří ironií, a to i na účet své poněkud výstřední rodiny i na svůj vlastní; zvířata jsou pro něj důležitá živá a neváhá je antropomorfizovat. Díky tomu čtenář získává mnohem „živější“ obraz zvířete. Ostatně o antropomorfismu u G. Durrella byla ve Vesmíru již řeč (Vesmír 78, 109, 1999/2).

Evoluce G. Durrella tak může být přínosem zejména pro ty, kteří znají jeho dílo méně. Sečtělejší čtenáři nebudou nejspíše překvapeni, ale získají přinejmenším některé užitečné odkazy. Osobně považuji tuto novou publikaci menšího formátu a rozsahu užitečnou zejména pro ty, kdo by v budoucnu chtěli G. Durrella hodnotit nebo kritizovat z určitého užšího hlediska. Mimochodem sám Durrell nijak nepřiživoval kult své osobnosti, naopak se posuzoval velmi kriticky, a to navzdory tomu, že za sebou zanechal obrovský kus práce. Nazývat jej legendou či vizionářem není vůbec přehnané, což ovšem neznamená, že nezažil bezpočet životních karambolů a neudělal spoustu chyb.

Často knihy G. Durrella doporučuji studentům, protože se domnívám, že jsou nadčasové, a to navzdory řadě pokroků, které od jeho časů v ochraně přírody nastaly. Důvodů k tomu mám několik:

• Ukázal, že jsme součástí přírody, že ji potřebujeme k přežití, ale zároveň nás obohacuje její estetická hodnota. Upozorňuje také na naši morální povinnost přírodu chránit, a to povinnost jak vůči ní, tak vůči budoucím generacím.
• Řada jeho aktivit souzní například s přístupem Jane Goodallové, že stojí za to, pokusit se v rámci svých možností svět zlepšit (Vesmír 91, 54, 2012/1).
• Zvláště jeho prvotiny čtenáři ukázaly, že má smysl chodit do přírody a zastavovat se u všelikých živáčků. Současně platí, že obdivovat rodinný život škvora nemusíme jen na jeho milovaném Korfu.
• Durrell byl vynikajícím popularizátorem zvířat, přírody a ochranářských témat. Nadčasově se zaměřil na ostrovní druhy, často v tzv. „horkých místech biodiverzity“. Dokázal brilantně zpropagovat druhy přehlížené, někdy fenotypově i fádnější.
• V dětských letech na něj měl mimořádný vliv dr. Theodore Stephanides, který k němu přistupoval od začátku kolegiálně. Poučením z toho je, že má smysl věnovat se mladým zájemcům o přírodu, nikdy nevíme, jestli neformujeme dalšího G. Durrella. A každý nelhostejný člověk se počítá…
• Každý chovatel ví, že chovatelský úspěch bývá střídán neúspěchy. Knihy G. Durrella názorně ukazují, že chov řady druhů není vůbec jednoduchý, a pokud chceme určité druhy zachovat, musíme být trpěliví, inovativní a nesmíme se bát neúspěchu. Ten bychom měli umět veřejnosti věcně vysvětlit, abychom ji získali na svou stranu.
• Ukázal, že zoologické zahrady můžeme vnímat jako určité „Noemovy archy“, že péče o druhy je zde profesionální, což může přispět k zmírnění současné kritiky těchto institucí některými aktivisty, kteří je často vnímají velmi jednostranně.
• Pokud připustíme, že se G. Durrell v některých aspektech vezl na vlně kolonialismu, tak také nesmíme opomenout, že jeho pozdější ochranářské aktivity spojené se zoo na Jersey byly naopak založeny na zaškolení chovatelů a ochranářů z místních komunit, kteří se pak mohli o své biologické bohatství efektivně a udržitelně postarat.
• Pokud dnes téměř každá moderní zoo podporuje nějakou ochranu in situ, je to i díky průkopnickému přístupu G. Durrella. Ten vždy usiloval o to, aby se ohrožené druhy po namnožení záhy vracely do domoviny. Intuitivně tušil to, k čemu se ochranářská a vědecká komunita propracovávala poslední dekády (Vesmír 103, 24, 2024/1).
• V ochraně druhů v lidské péči se někdy objevuje jakási únava, kdy vždy nečiníme potřebné kroky, neboť se domníváme, že ohrožená populace je beztak inbrední, máme malý počet zakladatelů, ohrožují ji určité zdravotní problémy ap. G. Durrell ve svých knihách opakovaně vyjadřoval k takovým postojům určitý despekt. Ne že by si nevážil práce kolegů, ale představa, že nic neuděláme, se mu upřímně příčila. Před předběžnou obavou tedy dával přednost akci nebo alespoň pokusu o ni.

Uvidíme, jak bude Durrellův přínos hodnocen za dalších třicet let, každopádně řadu ochranářů, přírodovědců či lidí nelhostejných k přírodě inspiroval a povzbudil. Stojí před námi spousta úkolů, přičemž každý z nás se může v různé míře zapojit, v případě záchrany druhů, které jsou na hraně vymření, třeba formou občanské ochrany (Vesmír 103, 172, 2024/3) nebo podpory projektů, které s přesvědčením G. Durrella souznějí (např. DWPT – Durrell Wildlife Conservation Trust, ZGAP – Zoological Society for the Conservation of Species and Populations).