Uléčen k smrti

V roce 2010 exhumoval česko-dánský tým vědců ostatky dánského astronoma, astrologa a alchymisty Tycha Braha (1546–1601) uložené v pražském Týnském chrámu. Cílem bylo zjistit, jestli přece jen slavný učenec neskonal otráven rtutí nebo její sloučeninou, jak spekulovali autoři tehdy úspěšné knihy Nebeská intrika. [1] Při hledání odpovědi tým objevil nové skutečnosti, na které je zatím obtížné najít spolehlivou odpověď.

Brahova smrt 24. října 1601 byla náhlá. Jeho nemoc trvala pouhých jedenáct dní, což je skutečnost, která celá čtyři staletí jitří obrazotvornost: co bylo příčinou Brahovy smrti? Během první vědecké exhumace učencových ostatků v roce 1901 se podařilo odebrat vzorky vlasů, které od té doby uchovávalo Muzeum hlavního města Prahy. Roku 1993 z nich Česká republika Dánsku darovala čtyřcentimetrový Brahův vlas, který záhy podstoupil vědecké zkoumání; zjistilo vysoký obsah rtuti, ovšem bez přesnějšího stanovení její koncentrace v různých částech vlasu. Výsledek však, spolu s popisem Brahova skonu, vedl ke spekulaci, že byl Brahe záměrně otráven.

Tycho Brahe, pokřtěný Tygge, byl z dvojčat (jeho sourozenec však mizí – snad se narodil mrtvý nebo záhy po porodu zemřel). Vychovával jej strýc Jørgen Brahe. Po začátcích na univerzitě v Kodani studoval práva v Lipsku a již tehdy projevoval, ke strýcově nelibosti, zájem o vědu: …to se nehodí pro šlechtice. Tím Brahe byl. Věda zvítězila, mladík se dokonce ve sporu o matematický problém střetl v souboji s Manderupem Parsbjergem. Brahe při tom přišel o část nosu, kterou nahradila protéza. Z jakého byla materiálu, a zanechala stopy na kosterních pozůstatcích? I na to hledal podrobný vědecký výzkum ostatků odpovědi.

Snímek Archiv GL, Alamy, Profimedia

Označené vzorky s odebranými vlasy Tycha Braha byly jedním z nejdůležitějších svědků posledních dnů věhlasného učence. S tím, jak během života vlasy rostly se v nich ve vrstvách ukládalo stopové množství všech chemikálií, s nimiž se Brahe během posledních týdnů života setkal. Tuto kódovou zprávu vědci v laboratoři přečetli až 409 let po Brahově smrti.

Snímek Marek Janáč

O Brahově zdravotním stavu během života nevíme nic, zato o jedenácti dnech před smrtí máme hned několik zdrojů. Jde jednak o zprávu Brahova kolegy Johanna Keplera (1571–1630), jednak o spis lékaře Jana Jesenského (1566–1621), kteří oba nemocného viděli. Německý lékař Johannes Wittich (1537–?) poskytl později hojně citovanou (a medicínsky prakticky bezcennou) diagnózu, v níž tvrdil, že astronomovi praskl močový měchýř, když si 13. října 1601 na hostině u Petra Voka z Rožmberka netroufl vstát od stolu, aby si ulevil. Ta zpráva má dva problémy: medicínsky je prakticky bezcenná a Wittich u pacienta nikdy nebyl.

Očitá svědectví Keplera a Jesenského jsou sice o něco spolehlivější, ale i ta je třeba přijímat opatrně. Brahův stav označili za koma, původně řeckým výrazem ve smyslu „hluboký spánek“. Až v polovině 17. století se znovu objevil spolu s termíny letargie, apoplexie a také prostě jako patologický spánek. Postupně se koma identifikuje též s mozkovou mrtvicí. Ovšem Jan Jesenský píše o zástavě močení, prudkých bolestech, nespavosti (!) a horečce. V tomto stavu nastala agonie, ale v posledních hodinách se prý Brahovi vrátily smysly a předal Keplerovi svá astronomická data se žádostí, aby v práci pokračoval. Pozornost se tak soustředila především na močové ústrojí, k čemuž významně přispěla právě Wittichova historka. Menšího sluchu se dostalo názoru, že problémem byly močové kameny. Současně bylo třeba zvažovat neúmyslnou otravu, protože Brahe jako alchymista přišel do styku s toxickými látkami. Otravy alchymistů nejsou zpracovány, ale můžeme předpokládat, že k nim docházelo. Doloženým případem je onemocnění jednoho z největších alchymistů – Isaaca Newtona –, které mělo znaky otravy, z níž se nakonec zotavil.

Brahe – nové otázky

Při exhumaci Brahových ostatků roku 2010 odebral vědecký tým vzorky vlasů, vousů, zubů a kostí. [2] Materiál byl důkladně očištěn, aby se zabránilo možnému zkreslení výsledků povrchovou kontaminací. Pro analýzu bylo odděleno také malé množství textilie, v níž byly ostatky původně uloženy. Pro výzkum vlasů na přítomnost stopových prvků byly jejich vzorky rozřezány na pětimilimetrové kousky, takže při průměrném růstu 10 mm za měsíc vypovídaly tyto úseky o dvoutýdenních intervalech. Při délce vlasů dva centimetry to umožnilo zachytit průběh chemických změn během posledních dvou měsíců života. Ke stanovení obsahu stopových prvků tým použil nejmodernější metody, jako jsou varianty neutronové aktivační analýzy a metoda protony indukované rentgenové emise (Particle Induced X-Ray Emission; μ-PIXE).