Nepostradatelná kyselina

V roce 1934 se Karlu Meyerovi a Johnu Palmerovi podařilo izolovat ze sklivce kravského oka do té doby neznámou vazkou a průhlednou látku. Objevili tak kyselinu hyaluronovou (hyaluronan), unikátní a tělu vlastní substanci. Zpočátku převládal názor, že jde hlavně o pasivní výplň v mezibuněčné hmotě. S rozvojem molekulární biologie a citlivých analytických metod ale biologové začali objevovat unikátní vlastnosti této látky. Víme proto, že se mimo jiné účastní hojení, podílí se na regulaci vývoje plodu v děloze, pomáhá regulovat zánět i tvorbu metastáz rakovinných nádorů.

Hyaluronan je polysacharid vyskytující se ve většině lidských a zvířecích tkání. Je to řetězec opakujícího se disacharidu tvořeného molekulou kyseliny glukuronové a molekulou N‑acetylglukosaminu (obr. 1). Většina hyaluronanu ve zdravé tkáni dosahuje hmotnosti až několika megadaltonů¹⁾ a obsahuje několik tisíc disacharidových jednotek. Hyaluronan může být takto extrémně velký díky tomu, že vzniká syntézou přímo z buněčné membrány do mezibuněčné hmoty (obr. 4) na rozdíl od jiných glykosaminoglykanů, heparan sulfátu, chondroitin sulfátu ap., které vznikají uvnitř buňky a hotové jsou exportovány do mezibuněčného prostoru. Tento způsob syntézy je možný mimo jiné i proto, že hyaluronan není větvený a ani sulfatovaný, což je další rozdíl oproti jiným glykosaminoglykanům. Jde tedy chemicky a strukturně o velice jednoduchou molekulu.

Až polovina veškerého hyaluronanu v našich tělech je uložena v kůži, především v její vazivové, dermální části (konkrétně v papilární škáře hned pod pokožkou; obr. 2). Vysoká koncentrace hyaluronanu je také v očním sklivci, kloubech a „kloubním mazivu“ (synoviální tekutině). Právě na synoviální tekutině v kloubech lze demonstrovat jednu z hlavních funkcí hyaluronanu v organismu. V tomto případě jde o roli pasivní – lubrikace a hydratace. Bez hyaluronanu by naše klouby neklouzaly. A právě úbytek látky v synoviální tekutině následkem zánětu je jednou z příčin bolesti kloubů při artritidě. Ale i v kůži či oku má hyaluronan významnou roli, spojenou s jeho unikátní schopností hydratace – v podobě dlouhého polymeru váže obrovské množství vody, a tím udržuje tkáně pevné a odolávající vnějším fyzikálním vlivům. Důležitou roli hraje hyaluronan také během oplození vajíčka a uchycení embrya v děloze.