Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024
i

Aktuální číslo:

2024/7

Téma měsíce:

Čich

Obálka čísla

Václav Marek jako pozorovatel a faktor

 |  6. 5. 2024
 |  Vesmír 103, 306, 2024/5

„Zastřelil jsem jednoho tetřívka ještě dlouho před tokem“

Václav Marek

Dne 14. května uplyne 30 let od smrti Václava Marka, význačného cestovatele a spisovatele, ale hlavně znalce Sámů, sámských jazyků a sámské kultury, mimořádného a zajímavého člověka.

Když se Václav Marek roku 1948 rozhodl opustit „svůj první skutečný domov“ v horách norského Børgefjellu a vrátit se kvůli českému děvčeti do rodných Čech, zaplatil cestu a převoz stovek knih – vedle lyží, pušky a fotoaparátu jako svého jediného movitého majetku – ze státní subvence, vyplacené mu za ulovení dvou rosomáků. K neobvykle náročnému a bohatému úlovku Markovi gratulovaly místní noviny. O sedmdesát let později ředitel muzea ve střediskové obci Hattfjelldalu odhadl hodnotu subvence na částku, za niž by dnes bylo možné koupit jedno nové Volvo. Dva rosomáci mají údajně obdobnou hodnotu i nadále; Marek by ji ovšem musel zaplatit jako pokutu.

Proč se v Norsku poloviny 20. století vyplácely subvence na lov velkých šelem? Stát tímto způsobem chránil nejvýnosnější způsob hospodaření v arktické a subarktické horské oblasti, totiž chov sobů. Marek si v roce 1935 poznamenal: „Podivná shoda čísel: Dne 11. 11. stala se ve fjeldech nad Susnou tragédie, jaké se zde už často nepřihodí. Jedenáct vlků napadlo sobí stádo lapponského polonomáda Thomase Nilsena a strhlo dva býky a dvě sobí krávy. V následujícím týdnu rozmnožili vlci počet svých obětí na třicet sobů. Lappi byli nuceni odtáhnouti do Švédska.“ S vlky se Marek sám setkal o týdny dříve na norskošvédském pomezí: „V noci na 24. říjen v těsné mé blízkosti vyli dva vlci – volali bratry k lovu –, leč nedovolali se, a tak s jitrem zmizeli.“

Hospodářský význam sobího pastevectví uznávala švédská i dánská koruna a od raného novověku se občas snažila Sámy před selskou kolonizací bránit. Avšak od vzestupu norského nacionalismu ve druhé polovině 19. století byli norští Sámové vystaveni silným administrativním snahám o kulturní, etnickou a jazykovou asimilaci. Bohatí Sámové Finmarky, v níž stále tvořili etnickou většinu, útlak nepociťovali do takové míry, jakou norvegizace zasáhla Sámy v jižnějších oblastech. A Marek se ve třicátých letech, na vrcholu norvegizace, spřátelil právě se sobími pastevci i chudými sámskými nádeníky střední Skandinávie, nejjižnějšího cípu Laponska. Jistě s nimi soucítil, lov rosomáků a vlků chápal také jako způsob, jak jim pomoci, ale především si předsevzal brát se za jejich věc na mezinárodním fóru. Nejprve publikoval fotografické reportáže z těžkého života Sámů převážně v časopise Ahoj. Od čtyřicátých let pracoval na historické argumentaci původnosti Sámů v oblasti severozápadní Evropy a neodvozenosti jejich kultury. Téma mu bylo sice blízké, nicméně vnucené.

Zatímco v 19. století ještě nikdo o primordialitě Sámů na území Laponska nepochyboval, od začátku 20. století začali především norští historici jejich prapůvodnost odmítat, ba pokoušeli se dokazovat, že samotný chov sobů je kulturní přejímka a adaptace skandinávského chovu dobytka. V pozadí sporu stály dobový vágní koncept národní prestiže vázaný na „dlouhou slavnou historii“ a otázka státoprávní. Přiznat Sámům přítomnost v Laponsku ještě před příchodem předků Skandinávců by znamenalo připustit Sámům možnost nárokovat si vlastnictví půdy. Laponská krajina je jako krajina kulturní méně zřetelná než například Alpy či Polabí, ale sobí stáda chovaná Sámy ji během tisíců let bezpochyby proměnila, přičemž soukromé vlastnické právo dle novověkých principů vzniká prací.

Marek se tedy soustředil na nejstarší dějiny osídlení Laponska a dějiny chovu sobů. Převážně v češtině, ale též v norštině a angličtině popsal tisíce stran, hodnotil prameny a předchozí historiografické práce a vytvářel ohromující syntézy. Z tisíců stran se mu povedlo publikovat pouze několik kapitol monografie o sámské předkřesťanské spiritualitě v časopise Československá etnografie (souborně vše vyšlo až posmrtně v knize s názvem Staré laponské náboženství, 2009). Zbytek zůstal nepublikován – několikrát přepracované dějiny Sámů a Laponska a dějiny lovu a chovu sobů od prvních příslušníků archeologických kultur v Laponsku po sámskou současnost včetně dějin domestikace a využívání různých živočichů a rostlin, vývoje řemeslných, loveckých a dopravních nástrojů, oděvů a obydlí a mnoha dalšího s ilustračním doprovodem, kresbami a fotografiemi.

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie, Historie, Antropologie

O autorovi

Michal Kovář

Michal Kovář (*1974), odborný asistent kabinetu finských studií při Ústavu germánských studií FF UK. Vystudoval filozofii a finštinu na FF UK a uralistiku na ELTE v Budapešti. Jeho zájmem je starší finská slovesnost a literatura a obecně kultura uralských menšin, v jejichž emancipaci vidí jednu z mála možných cest k demokratizaci Ruska.
Kovář Michal

Doporučujeme

Algoritmy pro zdraví

Algoritmy pro zdraví

Ondřej Vrtiška  |  8. 7. 2024
Umělá inteligence proniká do medicíny a v následujících letech ji nejspíš významně promění. Regina Barzilay z MIT má pro vývoj nástrojů...
Mají savci feromony?

Mají savci feromony?

Pavel Stopka  |  8. 7. 2024
Chemická komunikace je způsob předávání a rozpoznávání látek, jímž živočichové získávají informace o jiných jedincích, o jejich pohlaví a věku, o...
Jak funguje moderní speleologie

Jak funguje moderní speleologie uzamčeno

Michal Filippi, Jan Sirotek  |  8. 7. 2024
Přesně před 150 lety byla na prodej Mamutí jeskyně. Systém, který do té doby sloužil jako místo pro těžbu ledku z guana, byl k mání za pouhých...