Ku vzdělanosti Indiánů severoamerických

1884: Až do doby nedávné pomýšleno jen na hubení a zatlačování Indiánů, teprve za doby naší započato s pokusy, nedají-li se Indiáni v povaze své zlepšiti šířením vzdělanosti a jsou-li schopnými státi se platnými členy lidstva. V povaze své Indiáni, jak dokazuje spisovatel Knortz, nejsou zlí; tolikéž nezasluhují vší chvály, jaké se dostalo každému kmenu od přehnaných chvalořečníků. Poněvadž Indian má potřeb málo, také málo pracuje a oddává se lenošení; jen v nouzi dokazuje, že umí též pracovati. Ukrutnosti, jež se jim připisují, daly se dříve i u národů za doby naší vzdělaností slynoucích; mnohých vad a chyb nabyli od doby, co dostali se do styku s bělochy. Ku šíření vzdělanosti málo přispívají pokusy, by obráceni byli od missionářů ku křesťanství; Indiáni naslouchají výpravkám biblickým, jako vlastním bajkám, ale ceny jim nepřikládají žádné. Všech Indiánů je dle zpráv indiánského úřadu ve Washingtonu ve státech severoamerických 280000 duší, k nimž připočítati dlužno ještě as 27000 obyvatelův oblasti Aljašky. S jakým zdarem potkalo se šíření vzdělanosti mezi nimi? Dle zkušeností posavadních jest jisto, že úspěchů docíliti lze při vedení rozumném; v krátké době někteří kmenové přivykli si ku živobytí usedlému. Bohužel často dostává se úřad indiánského agenta lidem pověsti nechvalné v odměnu za služby politické, již úřadu svého zneužívají ku prospěchům osobním. Stejným spůsobem vláda sama nešetřila vždy úmluv zjednaných; i není divu, že mnozí kmenové indiánští posud s nedůvěrou patří na lidumilné snahy vlády. Že stav Indiánů kanadských byl celkem vždy uspokojivý, příčinou jest spořádaná správa zemská, při níž nemění se každé chvíle směr vládní a s ním i úředníci, nýbrž vše dle zkušených pravidel se řídí a děje.

Vch.

(Vesmír 13, 177, 1884/15)

2024: Ačkoliv to z dobové zprávy Vesmíru zcela nevyplývá, ve skutečnosti byla osmdesátá léta 19. století z hlediska původních obyvatel Ameriky, žijících na území dnešních Spojených Států amerických, velmi krušná. Vrcholila systematická snaha nových osadníků zbavit se domorodého etnika. Jedním z prostředků bylo vybití stád bizonů, jež byla pro indiánské kmeny životně důležitá. Po jatkách z let 1870 až 1880, během nichž „profesionální“ bílí lovci za pouhé tři roky vystříleli přes 3,2 milionu bizonů, se zájem lovců přesunul k severu. K 1. lednu 1889 tak ve volné přírodě celé Severní Ameriky zůstalo posledních 635 bizonů. Mezi domorodými Američany to vyvolalo hladomor, v jehož důsledku jejich populace v roce 1890 prořídla na nejnižší hodnotu od objevení kontinentu roku 1492 – 228 000 osob.

Koncem osmdesátých let 19. století ustala masivní teritoriální expanze Spojených Států západním směrem a počty původních obyvatel Ameriky se stabilizovaly. Indiáni byli přesídleni do vytvořených rezervací, anebo se ze strachu před pronásledováním pokusili splynout s většinovou společností a ke svému původu se přestali hlásit. Trend pokračoval až do konce dvacátého století, kdy domorodí Američané své dědictví začali přijímat a opatrovat. V posledním sčítání obyvatel v roce 2020 se tak k domorodé příslušnosti přihlásilo už 9,7 milionu obyvatel USA. Kolem 20 % z nich žije v některé z 326 indiánských rezervací,¹⁾ kde chudoba obyvatel až dvanáctkrát přesahuje celostátní průměr USA. Mladí lidé z rezervací ve věku 15–24 let končí život sebevraždou až 3,5krát častěji než stejně staří příslušníci kteréhokoliv jiného etnika v USA.

Obdobné trendy jsou i v oblasti vzdělávání původních obyvatel Ameriky. Roku 2019 dokončilo střední školu jen 53 % indiánských studentů a domorodých obyvatel Aljašky, zatímco celostátní průměr činí 85 %. Před 25. rokem věku dosáhne na bakalářský titul na vysoké škole asi 8 % amerických indiánů, zatímco v běžné populaci je to 34 %. Statistiky, zabývající se životní úrovní původních obyvatel Kanady vyznívají mnohem příznivěji, což se za oněch 140 let zjevně nezměnilo.