Vědou proti ohni

Doba, kdy se budovy stavěly na věky, je za námi. K přírodě přátelská výstavba je demontovatelná, znovupoužitelná nebo ekologicky likvidovatelná. Při moderní výstavbě se logicky uvažuje celý život budovy od výstavby a využití po rekonstrukci a znovupoužití nebo demolici. Optimální, k přírodě šetrné nosné konstrukce využívají výhody všech stavebních materiálů, kamene, zdiva, oceli, betonu a dřeva. Platí přitom, že posledně jmenovaný materiál budí strach, protože hoří. A to je vůči dřevu vyložená křivda.

V představě většiny z nás je dřevo materiál, který – zachvácen požárem – nezachrání ani svěcená voda. Potíž je v tom, že chování dřeva v žáru má k této zažité představě velmi daleko. Když plyny uvolněné po zahřátí dřeva vzplanou, vzniká na povrchu materiálu zuhelnatělá vrstva, která další šíření ohně zpomaluje. Jde o zajímavý proces, který chrání ohněm dosud nezasažené části konstrukce a závisí na vlhkosti dřeva, způsobu šíření plamene nebo jeho teplotě. Avšak o tom, jak dlouho bude dřevěná konstrukce plamenům odolávat, tedy bude bezpečná, rozhoduje především způsob, jakým se zuhelnatělá vrstva potrhá. Vzniklými trhlinami (obr. 1) totiž do dřeva přestupuje více tepla, negativně ovlivňujícího proces degradace.

Zuhelnatělá vrstva na dřevěné desce z prken. Při analýze vzdáleností mezi trhlinami nás zajímají především ty kolmé k vláknům dřeva.

Snímek Jiří Ryszawy

Zákeřné trhliny

Trhliny v zuhelnatělé vrstvě dřevěných panelů během požáru podrobně studují pracovníci katedry ocelových a dřevěných konstrukcí Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s kolegy ze slovinské Technické univerzity v Lublani. Cílem aktivit je lépe popsat, jak se trhliny vyvíjejí a jak ovlivňují požární odolnost dřevěných konstrukcí.