Ustrašená společnost

Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na útěk, nebo na konfrontaci s jeho příčinou. V takovém případě se strach může rychle změnit ve vztek a agresi. Dopad obav na postoje a chování jednotlivců má své dalekosáhlé důsledky i z hlediska fungování celé společnosti. Četné rozdíly najdeme mezi různými kulturami, v čase, ale i v rámci jediné a jinak homogenní společnosti.

Z dochovaných písemností plyne, že lidé hlouběji přemítali o strachu posledních 2500 let (viz box „2500 let úvah o strachu“). V posledních třiceti letech na předchozí vývoj významně navázal koncept sekuritizace, s nímž přišla tzv. kodaňská škola, reprezentovaná Barrym Buzanem, Olem Wæverem a dalšími politology sdruženými v osmdesátých a devadesátých letech minulého století okolo Kodaňského institutu pro výzkum míru (COPRI). Koncept sekuritizace rozvinuli do podoby jednotného analytického rámce pro studium problematiky bezpečnosti.

Samotný pojem sekuritizace, se kterým poprvé vystoupil Ole Wæver, představuje proces, jímž se z určitého fenoménu vytváří z pohledu společnosti jako celku, nebo alespoň její významné části, bezpečnostní hrozba. Vzniká záměrným působením nějaké skupiny aktérů, kteří daný fenomén jako bezpečnostní hrozbu cíleně prezentují s úmyslem přesvědčit o tom ostatní. Pokud je takové cílené působení úspěšné, stává se daný fenomén předmětem politické bezpečnostní agendy, a to bez ohledu na reálnost hrozby. Tato nová koncepce kromě jiného roztřídila objevující se hrozby do pěti základních kategorií (vojenské, politické, společenské, ekonomické a environmentální) a obecně definovala aktéry a jednotlivé objekty procesů sekuritizace či naopak desekuritizace. Především ale vytvořila obecný analytický rámec pro zkoumání bezpečnostní problematiky na různých úrovních od lokální, přes národní (státní), až po mezinárodní a globální. V reakci na ní se rozvinula široká diskuse, která v odborných publikacích stále pokračuje.

Podíly těch , kdo podle vlastního vyjádření mají nebo nemají nějaké obavy, zachycené ve výzkumech CVVM v období let 2002 až 2023. Za statisticky významné lze pokládat rozdíly převyšující tři procentní body.

Graf Čadová N. [1]

Strach a obavy jsou s existencí a fungováním lidské společnosti natolik provázány, že se i v odborné literatuře často píše o „kultuře strachu“. Jak v úvodu eseje o Tomáši Akvinském sugestivně líčí její americký autor Scott Bader-Saye [2], strach v americké kultuře sehrává stále důležitější roli od politiky po tržiště. Strach ovlivňuje každodenní rozhodnutí, formuje lidské charaktery a vyživuje „etiku bezpečnosti“, která v takové kultuře staví individuální a národní bezpečnost do pozice nejvyššího dobra. Např. pojem bezpečnostní máma (security mom), označující volící matky, pro které je při výběru kandidáta či politické strany hlavní prioritou síla jeho podpory výdajů na boj s terorismem, už v americkém publicistickém a volebním žargonu zdomácněl, jako to dříve udělaly pojmy fotbalová máma (soccer mom¹⁾) nebo máma servírka (waitress mom²⁾). Tato tendence posilování kultury strachu vynikla zejména po teroristických útocích z 11. září 2001, ale existovala a byla patrná i dávno předtím. Že v americké historii nejde o žádnou novinku, dokládají některé notoricky známé případy, jako byla poválečná vlna strachu z „rudé hrozby“, která vedla k éře mccarthismu, nebo situace první poloviny šedesátých let, kdy se v souvislosti s karibskou krizí zvýšily obavy z jaderné války, což se kromě jiného promítlo ve volební prezidentské kampani roku 1964, v níž republikánského kandidáta Barryho Goldwatera protistrana vedená prezidentem Lyndonem B. Johnsonem s úspěchem vylíčila jako někoho, kdo by rozpoutal jadernou válku. [3] Spojené státy přitom nejsou v tomto ohledu nijak výjimečné, protože strach a obavy hrají významnou roli ve všech současných společnostech, přičemž zásadním způsobem ovlivňují volební rozhodování, důvěru v politické, státní a společenské instituce, interpersonální důvěru a sociální soudržnost, ekonomické chování a mnohé další. Proto se kromě jiného jejich zkoumání a monitorování v čase pravidelně věnují různá sociologická šetření a výzkumy veřejného mínění.