Opravdu potřebujete vytisknout stvrzenku?

Zažívám často jednu jazykovou nepříjemnost. Vybírám hotovost a bankomat se mě těsně před jejím vydáním zeptá: Opravdu potřebujete vytisknout stvrzenku? To se mě dotkne – vždyť jsem ani náznakem nedal najevo, že stvrzenku chci, tak přece nedává smysl, že se bankomat ujišťuje, jestli to myslím vážně.

Bankomat stvrzenku vytisknout nechce. Brání se tomu i pomocí argumentu stromem, apelu na to, aby se šetřilo surovinou pro výrobu stvrzenkového papíru, i když pravděpodobněji chtějí jeho provozovatelé šetřit hlavně své peníze. Ani já stvrzenku nechci, ale to bedna s předprogramovanými algoritmy interakcí neví. Některá si sice pamatuje, kolik jsem vybíral posledně, ale kupodivu ne to, že jsem ani tehdy stvrzenku nechtěl.

Odpovídání pomocí výběru z možností je dost omezující, a tak se i bankomat drží komunikačně při zemi a ptá se velmi prostě, co nejsrozumitelněji – jde o jednoznačnost a rychlost. Rozebíraná replika však konverzační minimum, které je pro tuhle situaci výhodné, překračuje. Klíč je v částicovém opravdu, které v principu odkazuje na něco, co už je známé. Opravdu nechceš kafe? Opravdu musíš jít do práce? Podobně fungují výrazy fakt, vážně, přece jen a další. Bankomat předpokládá platnost něčeho, co platit nemusí.

Takovému předpokládání se v pragmatice říká presupozice. Pokud presupozice platí, vše je v pořádku, výpověď nebo celý text můžou být komunikačně úspěšné, interakce pokračuje. A pokud ne, děje se něco nad rámec běžného – domýšlíme si, co může být příčinou takové objektivně nesmyslné formulace, hledáme jiný smysl sdělení. Nevím, jestli se tenhle předpoklad opírá o nějaký výzkum, podle nějž si třeba všichni lidé účtenky berou automaticky a hned je hážou do koše nebo že vybrané částce věří, až když ji vidí černou na bílém, nejen jako pixely na displeji. Vím ale, že uživatelské komunikace se stroji a programy bude přibývat, a pokud má být úspěšná, je potřeba nepodceňovat pragmatické aspekty, tak důležité v komunikaci lidské.

Příště bych se chtěl bankomatu zeptat: Opravdu se mě zase ptáš, jestli potřebuju vytisknout stvrzenku? Jenže pragmatika je šití komunikace na míru tomu, s kým a v jakém kontextu mluvíme. A tak budu muset svou pragmatickou presupozici z pragmatických důvodů neuplatnit.