Kolosální sluneční bouře před 14 373 lety

O největší kdy zaznamenané sluneční erupci svědčí nález subfosilních stromů na březích řeky Drouzet v jižní Francii.

Pro určení stáří fosilního vzorku pomocí radioaktivního uhlíku ¹⁴C nepostačí pouhé změření jeho současné radioaktivity a jednoduchý výpočet pomocí poločasu rozpadu tohoto izotopu, který je 5730 roků. Je třeba znát izotopový poměr ¹⁴C/¹²C v atmosféře v době, kdy měřený vzorek rostl. Radioaktivní ¹⁴C vzniká v nižší stratosféře a vyšší troposféře reakcí neutronů převážně slunečního větru s jádry dusíku ¹⁴N. Jeho relativní zastoupení závisí na intenzitě kosmického záření, a zrcadlí tak sluneční aktivitu. Radiouhlíkovou časovou škálu je nutné kalibrovat pomocí vzorků, jejichž absolutní stáří bylo určeno jinými nezávislými metodami, např. počítáním letokruhů nebo uran-thoriovou metodou. Poměrně četné nálezy subfosilních stromů v rašeliništích a v štěrkovnách v náplavových rovinách řek dovolily zkonstruovat spojitou kalibrační křivku až do roku 12 325 před současností (současnost = 1950). Po oteplení v období Bølling-Allerød (14 690 až 12 890 let před současností) následovalo ještě na konci pleistocénu ochlazení v období mladšího dryasu, kdy lesy opět ustoupily. Nálezy stromů z konce pleistocénu jsou velmi vzácné a nedovolily propojit jednotlivé řady letokruhů s absolutní chronologií období holocénu. Nicméně izotopové analýzy s vysokým rozlišením dovolily rozšířit kalibrační křivku až zhruba do roku 13 900 před současností.

Dosud stojící svědkové mohutné sluneční erupce z konce pleistocénu.

Snímek [1]

V roce 2012 Fuso Miyake se svými spolupracovníky z Nagojské univerzity publikovali zprávu o píku v koncentraci izotopu ¹⁴C, k němuž mělo dojít v letech 774–775 n. l. To svědčí o velké erupci na Slunci. Erupce byla nezávisle potvrzena také analýzou výskytu izotopu ¹⁰Be ve vrtech z grónských a antarktických ledovců. Od té doby byly jednoznačně potvrzeny (nejen analýzou radioaktivního uhlíku) čtyři další Miyakeho události – v letech 993 n. l., 660 př. n. l., 5259 př. n. l. a 7176 př. n. l. Několik dalších čeká na potvrzení pomocí izotopů 10Be z ledovcových vrtů.

V úseku erodovaného břehu řeky Drouzet na jihu Francie dlouhého asi 500 m a širokého asi 30 m bylo objeveno celkem 172 subfosilních stromů borovice (Pinus sylvesteris). Bezprecedentní pík radioaktivního uhlíku ¹⁴C svědčí o události datované do roku 14 373 př. n. l. (čili 14 300 před současností). Potvrzuje ji i analýza izotopu ¹⁰Be z grónského vrtu GRIP. Tato Miyakeho událost měla být desetkrát silnější než pověstná Carringtonova geomagnetická bouře z roku 1859. Kdyby bouře tohoto rozsahu nastala dnes, její důsledky na naši technologickou společnost by byly katastrofální.

[1] Eduard Bard et al.: Phil. Trans. R. Soc. A381, 2023, DOI: 10.1098/rsta.2022.0206