Kolaps neolitické civilizace na Ukrajině

Před šesti tisíci lety se mezi Dněstrem a Dněprem na území dnešní Ukrajiny zrodila jedna z nejstarších civilizací pravěké Evropy. Dnes odkrýváme pozůstatky obrovských sídelních aglomerací tisíců neolitických zemědělců tripolské kultury. Život těchto rozsáhlých komunit ale způsobil vyčerpání přírodních zdrojů, a velká kumulace lidí dokonce jednu z nejstarších epidemií moru v dějinách lidstva. Megaosady už po této katastrofě nebyly nikdy obnoveny.

V období mezi léty 4100 a 3300 před Kristem pravěcí zemědělci osídlili úrodné končiny na horním toku Jižního Bugu a jeho přítoku Syňucha. Oblast se nachází na hranici mezi lesostepní zónou na severu a stepí na jihu, kde řeka ústí v Mykolajivu do Černého moře. Neolitičtí osadníci tak propojili území dnešního severovýchodního Rumunska a Moldavska a stali se součástí kulturního komplexu, který dnes archeologové označují jako kulturu Cucutensko-Tripolskou (nebo také tripolskou). Na Ukrajině dosahovala na severovýchodě až k Dněpru do blízkosti dnešního Kyjeva.

Povodí Jižního Bugu a přítoku Syňucha, kde se nachází největší koncentrace tripolských obřích osad.Upraveno podle Gaydarska B. et al., 2019, DOI: 10.1017/S0959774319000301

Nebývalý rozsah některých sídlišť souvisel nejen s úrodností zdejšího kraje, ale především s jejich náboženským významem. Některé náboženské symboly a výzdobné motivy na keramice svědčí o dálkových kontaktech až s východní Asií.

Památky z doby prvních zemědělců k nám naléhavě promlouvají právě dnes, kdy lidstvo opět ohrožují smrtící nákazy a zločiny válečných konfliktů, kterými byla Ukrajina opakovaně sužována v pravěku, ve středověku, v moderní historii a je jimi postižena bohužel i v současnosti.

Proč tak obrovské osady?

Jedním z překvapení, ale také záhad současné evropské archeologie jsou tripolské „obří osady“ (obr. 2), které mohly být domovem více než 40 tisíc obyvatel (například lokalita Majdanetske). Archeologické výzkumy, především za použití velkoplošné geofyzikální prospekce, naznačují, že se tyto osady skládaly až z tisíců domů, uspořádaných v řadách do oválného půdorysu, pokrývajících plochu až 450 hektarů (jako lokalita Talianki). Velikostí a počtem obydlí působí tripolské lokality jako pravěká města (obr. 3). Přesto nešlo o města v podobě známé ze starověku a středověku. Zcela v nich chybějí doklady specializované výroby, řemesel a obchodu.

Tyto zemědělské osady byly především náboženskými centry, doklady rozsáhlých řemeslných aktivit tu však nenajdeme. Zdá se, že „města“ s populací nad 15 000 lidí a o rozloze přes 100 hektarů byla obklopena menšími satelitními osadami (10–40 hektarů) a vesnicemi (2–7 hektarů). Tyto komunity zřejmě obhospodařovaly pole a pastviny a zásobovaly centrální osady.

Otázkou ale stále zůstává, proč pravěcí zemědělci na Ukrajině vytvářeli tak rozsáhlé sídlištní aglomerace. Naše dosavadní rekonstrukce neolitického zemědělství spíše pracují s modelem menších usedlostí, využívajících rovnoměrně zemědělský potenciál krajiny. Obrovské tripolské osady se ale z takového modelu zcela vymykají. Pokud by zde skutečně dlouhodobě žily desetitisíce lidí, musely by se spoléhat na zásobování z menších vesnic a přepravu pracovní síly a úrody na značné vzdálenosti. Proč docházelo k tak obrovské kumulaci staveb v prostoru vymezeném ohrazením? Většina vysvětlení zvažuje nějakou formu vnějšího ohrožení, ať už ze strany tehdejších východních stepních pasteveckých kultur (středostogské 4000–3500 před Kristem a nižněmichajlovské 3500–3000 před Kristem),¹⁾ nebo nově příchozích kolonistů z jihozápadních oblastí cucutensko-tripolského kulturního okruhu.