mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Pošlete mi z genetiky „fotku“ podezřelého

 |  12. 7. 2021
 |  Vesmír 100, 502, 2021/7

Forenzní analýza DNA dnes už rutinně pomáhá kriminalistům při identifikaci pachatelů i obětí trestných činů. Na scénu ale vstupují i nové metody, které jsme donedávna byli zvyklí vídat pouze v krimiseriálech. A ty, jak známo, rády přehánějí. Jak spolehlivě lze ze vzorku DNA určit podobu člověka, jeho původ nebo věk?

Princip dnešních běžně využívaných forenzně genetických analýz spočívá ve ztotožnění původce stopy biologického materiálu nalezeného na místě činu prostřednictvím porovnání profilu DNA stopy s profilem DNA srovnávacího vzorku od osoby známé totožnosti. Pokud takový srovnávací vzorek chybí, nabízí se porovnání s údaji uloženými v některé z databází pro tento účel zřizovaných (v ČR je to Národní databáze DNA). Pokud ani v databázi není nalezena shoda, putuje profil DNA do kategorie neztotožněných stop, kde čeká na svou příležitost. Třeba na to, až se v databázi objeví profil DNA obviněného či odsouzeného (třeba i z jiného případu), který se s ním bude shodovat. Nebo až se zjistí shoda s dalšími stopami od totožného, byť dosud nedopadeného původce.

V počátcích kriminalistické analýzy DNA tím výčet možností končil. Forenzní genetik byl plně odkázán na získání srovnávacího vzorku, bez kterého ze stopy mohl určit pouze pohlaví jejího zůstavitele. Tato situace se však rychle mění.

Čí ty jsi? A odkud?

S přelomem tisíciletí začalo do forenzních laboratoří pronikat genetické určování biogeografického původu člověka (BGA, biogeographical ancestry). Zatímco při klasické identifikační genetice se testuje DNA na nepohlavních chromozomech (autozomech), při určování biogeografického původu člověka se genetici zpočátku zaměřili na hypervariabilní oblast mitochondriální DNA (mtDNA) a na analýzu krátkých tandemových repetic (STR) chromozomu Y.

Chromozom Y je čistě mužská záležitost, předává se takřka beze změny z otce na syna a u žen se až na vzácné patologické odchylky nenachází. Mitochondriální DNA mají všichni lidé, ale zpravidla jen ženy ji předávají dalším generacím, je tedy ukazatelem příbuznosti po matce. Analýzou markerů na mužském chromozomu Y či sekvenací úseků mitochondriální DNA lze tedy získat informaci o příbuznosti člověka po otcovské či mateřské linii, přibližný biogeografický původ (s přesností například na část kontinentu, nikoli konkrétní stát) a v některých případech příslušnost k určité etnické skupině.

Analýza mitochondriálního nebo Y haplotypu ze vzorku DNA z místa činu už napomohla k objasnění řady kriminálních případů. Testování markerů na chromozomu Y je rutinně využívanou technikou pro objasňování sexuálních a mravnostních trestných činů. Pro ty jsou typické směsné vzorky nejčastěji mužské a ženské DNA, u kterých jsou autozomální markery smíšené a překrývají se. Y haplotyp je stále dobře čitelný, neboť chromozom Y se v ženské DNA až na vzácné výjimky nenachází. Mitochondriální DNA se v kriminalistice využívá nejčastěji ke ztotožňování ohořelých či rozkládajících se těl, kosterních ostatků, zubů a vlasů nebo jiných vysoce degradovaných a fragmentovaných vzorků, u kterých standardní analýza selhává. Zatímco autozomy jsou v buňce pouze ve dvou kopiích, mitochondrií jsou stovky až tisíce, takže naděje na nalezení analyzovatelné mtDNA je mnohem vyšší.

Určení haplotypu sice nemá váhu individuální identifikace, jedná se o tzv. skupinovou příslušnost, ale pokud analýza haplotypu poukáže na podezřelou osobu, markery umožňující individuální identifikaci mohou být dotestovány dodatečně. Skupinová příslušnost znamená, že osoby se shodným haplotypem měly před několika generacemi společného předka. Mohou to být takřka cizí lidé, ale i přímí příbuzní – záleží na míře shody, na počtu a variabilitě testovaných markerů.

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kriminalistika, Molekulární biologie, Genetika

O autorovi

Barbora Křenková

Kpt. Mgr. Barbora Křenková, roz. Emmerová, (*1988) vystudovala Přírodovědeckou fakultu v Českých Budějovicích. Od roku 2017 působí v Kriminalistickém ústavu v Praze na oddělení genetiky. Kromě analýzy profilů DNA z kriminalistických stop se věnuje určování vizuálních charakteristik a stáří osob z DNA. Tímto směrem zaměřuje i své postgraduální studium na Policejní akademii ČR v Praze.
Křenková Barbora

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...