i

Aktuální číslo:

2021/6

Téma měsíce:

Fluor

Požárem k snížení emisí CO2

 |  31. 5. 2021
 |  Vesmír 100, 354, 2021/6

Požáry postihující rozsáhlá území, zpravidla lesy nebo savany, obvykle chápeme jako proces, při němž se uvolňuje značné množství CO2 do atmosféry s důsledky pro globální klimatické změny. Při bližším pohledu na požáry rašelinišť, která také často hoří, to úplně jednoznačně platit nemusí.

Z celosvětového pohledu patří rašeliniště k jednomu z největších suchozemských zásobníků uhlíku. Množství, které je zde uloženo, se odhaduje na 560 Gt, což je hodnota srovnatelná s množstvím uhlíku vázaného v suchozemské vegetaci, případně v atmosféře (597 Gt). Uhlík se zde díky rostlinám postupně ukládá během 8–9 tisíc let postglaciálního vývoje. V posledních dekádách se však objevily děje, které naopak rychlost uvolňování uhlíku z rašeliny zvyšují. Změna globálního režimu srážek a nárůst epizod sucha způsobil zvýšenou frekvenci požárů těchto biotopů, za kterými často stojí i lidský faktor. Kvůli tomu pochází v některých letech právě z požárů vřesovišť více než 10 % celosvětového ročního objemu emisí skleníkových plynů.

V závislosti na rozsahu vyschnutí může rašeliniště hořet rozdílnými způsoby. Požár rašeliniště postiženého suchem anebo odvodněním je obvykle rozsáhlejší a uvolňuje se při něm velké množství CO2. Naopak méně závažné požáry vzplanou před začátkem jara, kdy jsou rašeliniště zpravidla nasycenější vodou a vegetace se ještě nestihla probudit ze zimního klidu. Požáry v takovém případě spálí suchou loňskou nadzemní biomasu, ale nezapálí vodou nasáklou rašelinu. Takové požáry nízké intenzity ovlivní jen svrchní vrstvy rašeliniště a neuvolní do atmosféry tolik CO2. Organické látky jsou přitom zpravidla přeměněny na pevné agregáty (polyaromatické a alifatické C–H polymery), které zůstávají na povrchu spáleniště. V této podobě jsou jen obtížně dostupné jako substrát pro dekompozitory, a proto velmi obtížně rozložitelné. Povrchovým požárem zasažená rašeliniště proto obecně nepodporují vývoj mikrobiálních společenstev, a tedy ani jejich respirační procesy spojené s uvolňováním CO2. vrstva, která brání odpařování vody a pomáhá stabilizovat vlhkostní podmínky. Některá rašeliniště s rostlinami přizpůsobenými občasnému požáru jsou tak schopna dlouhodobě hromadit zásoby uhlíku, které kvůli občasným slabým povrchovým požárům jen neochotně vstupují do globálního uhlíkového cyklu.

Zmíněné procesy pravděpodobně nemají globálně obecnou povahu a nejsou paušálně platné pro všechna rašeliniště. Určitě se tedy nepokoušejte o zpomalení uvolňování uhlíku na nejbližším rašeliništi výše popsaným způsobem.

Flanagan N. E. et al.: Glob. Change Biol., 2020, DOI: 10.1111/gcb.15102

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Miroslav Zeidler

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí této fakulty se zabývá ekologií horských ekosystémů.

Doporučujeme

Havlův Vesmír

Havlův Vesmír

Ivan Boháček  |  31. 5. 2021
Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla…
35 let s HIV

35 let s HIV

Eva Bobůrková  |  31. 5. 2021
Přítomnost nové záhadné choroby oficiálně potvrdily americké úřady, když 5. června 1981 oznámily podezřelý výskyt pneumocystické pneumonie u pěti...
Fluor v organických sloučeninách

Fluor v organických sloučeninách

Jaroslav Kvíčala  |  31. 5. 2021
Z přírody známe jen asi dvacet organických sloučenin obsahujících atomy fluoru. Člověk jich ale syntetizoval mnohem víc a organofluorová chemie...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné