Otravy dravců karbofuranem – bez trestu

V roce 2005 jsem v rozhovoru pro deník Rovnost mluvil o tom, jakému nebezpečí u nás čelí vzácní a kriticky ohrožení draví ptáci v důsledku nelegálního trávení „škodné“, především lišek, kun, vyder, krkavcovitých ptáků nebo zdivočelých koček. Říkal jsem, že zdokumentované případy otrav jsou jen špička ledovce; většina jich zůstává neodhalena. Kdybych tehdy tušil, že ani po šestnácti letech nebude situace lepší…

Závažnost situace je u dravců akcentována tím, že mají málo mláďat, z nichž navíc zhruba polovina uhyne v prvním roce života. Otrava každého jedince tak znamená ohrožení přinejmenším lokální populace. Nejčastěji používaným jedem je karbofuran, prudký nervový jed (dříve běžně dostupný insekticid používaný v zemědělství), který u ptáků spolehlivě vyvolá úhyn do několika minut po požití v návnadě.

V květnu 2009 psal Zdeněk Vermouzek ve Vesmíru¹⁾ o tom, že Státní rostlinolékařská správa v návaznosti na rozhodnutí Evropské komise (chraň bůh, že by tak rozhodla dříve sama) odňala k 13. prosinci 2008 registraci přípravku, který byl hlavním nástrojem travičů, a zakázala jeho používání. V České republice i v celé Evropské unii je tedy od roku 2008 používání karbofuranu zakázáno a jeho držení je trestné.²⁾ Zmíněný článek doprovodila fotografie otráveného orla mořského s textem: „Jedna z posledních obětí travičů – orel mořský, který byl nalezen 3. 12. 2008 nedaleko Velkého Boru u Horažďovic. Poblíž byl otráven orel i v roce 2006.“

Velký Bor – příběh se opakuje

Případy otrav orlů mořských u Velkého Boru u Horažďovic ale nebyly poslední. Zvířata se u této obce evidentně tráví dál a doložením této skutečnosti nechť je případ čtyř (!) otrávených orlů mořských v této lokalitě, odhalený 5. února 2021. Toho dne byl v odpoledních hodinách ohlášen nález prvního otráveného orla v trávě na okraji lesa. Pták měl křečovitě stažené pařáty a byl hrudí otočený k zemi. Doba úhynu byla odhadnuta ne déle než před deseti dny. Pták byl k dalšímu šetření zajištěn Policií ČR.

Následující den byl při ohledávání okolí místa nálezu na podmáčené louce v blízkosti polního hnojiště objeven druhý otrávený orel mořský, podle kroužku později identifikovaný jako šestiletá samice (obr. 1). Pták byl také otočený hrudí k zemi, seděl na patách s křídly svěšenými k zemi a ocasem rozevřeným do vějíře, s pařáty křečovitě sevřenými. U blízkého okraje lesa byl nalezen třetí otrávený orel (samice ve věku min. tří let), stejně jako předcházející dva ptáci v poloze typické pro dravce otráveného karbofuranem. A na okraji lesa a pastviny ve vzdálenosti asi 200 m od předcházejících nálezů byl u paty stromu nalezen čtvrtý orel, i ten v poloze otráveného jedince. Apokalyptický nález, který by člověk možná očekával v hororu, ale ne v současné české zemědělské krajině.

Nálezy byly na pastvině k celoročnímu chovu skotu. Všichni orli byli podle pitvy ve vynikající kondici, měli plná volata drůbežích vnitřností. Výsledek laboratorního vyšetření: otrava karbofuranem.

Šestiletá samice orla mořského jako jedna z obětí trávení živočichů ve Velkém Boru u Horažďovic.Snímek Karel Makoň

Výjimečná situace, nebo běžná praxe?

Opět se nejprve vraťme do historie. V roce 2005 popsal Jan Ševčík v časopise Ptačí svět³⁾ otravy orlů mořských karbofuranem v jižních Čechách mezi Zbudovem a Mydlovary a u Soběslavi a varoval před touto praxí do budoucna. Takže případ u Nového Boru u Horažďovic nebyl výjimečný před patnácti lety a není výjimečný ani dnes. V letošním březnovém Vesmíru⁴⁾ se dočteme: „Rok 2020 přinesl obzvlášť tragickou bilanci obětí otrávených návnad: kromě čtyř otrávených orlů mořských (včetně celého vytráveného hnízda – rodičovského páru i mláděte – u Bzence) bylo nalezeno i 13 luňáků červených a dva luňáci hnědí, kteří se podobně jako orli mořští nebo královští do jisté míry živí mršinami. […] Celkově u nás od roku 2004, kdy této problematice věnujeme zvýšenou pozornost, bylo prokazatelně otráveno 87 orlů mořských, nejméně čtyři orli skalní a nejméně dva orli královští.“ Řada otrav dravců je známa díky úsilí České společnosti ornitologické⁵⁾ a podílu této organizace na projektu EU PannonEagle.

I na mém pracovišti se této problematice věnujeme. Soňa Baslerová zdokumentovala⁶⁾ od zákazu používání karbofuranu v ČR v roce 2008 do roku 2018 celkem 145 prokázaných a 68 předpokládaných otrav dravců. Z toho se 42 prokázaných a 12 předpokládaných otrav týkalo orlů (mořských, skalních a královských), a to především v nížinných oblastech s honitbami drobné zvěře (obr. 2). Nejčerstvěji pak Věra Sychrová píše 19. března 2021 na webu České společnosti ornitologické o otravě kriticky ohrožených luňáků červených na Hodonínsku a Litoměřicku.

Trávení dravců tedy není výjimečnou událostí, ale relativně běžnou praxí, o čemž svědčí další a další odhalované, Policii ČR hlášené a občas medializované případy z různých oblastí České republiky.

Místa trávení orlů v České republice v letech 2002 až 2018.Mapa Soňa Baslerová

Selhání státu

S trávením dravců karbofuranem souvisí hned několik paragrafů trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., např. § 302 Týrání zvířat, § 304 Pytláctví, § 299 Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, § 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu.

Sám jsem podával několik trestních oznámení o otravách karbofuranem místně příslušným orgánům Policie ČR. Totéž učinila i řada dalších spoluobčanů, kterým brutální ilegální praxe travičů vadí. Výsledek byl vždy stejný: případ odložen, pachatel neznámý.

Až letos 29. dubna byl u okresního soudu ve Strakonicích (zatím nepravomocně) odsouzen na 2,5 roku podmíněně muž, který podle obžaloby v březnu 2019 otrávil u Mečichova na Strakonicku dva orly mořské karbofuranem a dva krkavce velké endrinem.

Do očí bijící nepoměr mezi počtem odhalených a prokázaných otrav dravců karbofuranem a neschopností dopadnout a potrestat pachatele by měl být analyzován příslušnými orgány činnými v trestním řízení a vysvětlen veřejnosti.

Už v říjnu 2004 jsem se zúčastnil jednání na odboru zvláště chráněných částí přírody Ministerstva životního prostředí ČR o společném postupu proti úmyslnému trávení volně žijících živočichů. Bylo svoláno s ohledem na narůstající počet zaznamenaných případů a sešli se na něm zástupci ministerstva, odborníci na ochranu veřejného zdraví a bezpečnosti, zástupci myslivecké veřejnosti i další aktéři. Přesto se od té doby situace nikterak nezlepšila. Úsilí efektivně řešit tuto problematiku evidentně selhává.

V této souvislosti mě napadá několik otázek. Setkali jste se někdy s tím, že by otravu dravců hlásil uživatel myslivecké honitby? Prakticky všichni otrávení dravci, o nichž vím, byli nalezeni v prostoru myslivecky (lovecky) obhospodařovaných honiteb. Hlášení o otravě ale nikdy nepřišlo od uživatelů těchto honiteb, kteří v nich přitom často pobývají denně. Je možné, že by si trávení dravců na jimi obhospodařovaných pozemcích nevšimli? Pokud nevědí, že se v jejich honitbách tráví dravci, jak na nich mohou hospodařit v souladu se zákonem o myslivosti? Pokud to vědí a nehlásí, nejsou spolupachateli trestných činů?

Proklamativních vyjádření o škodlivosti ilegálního trávení živočichů karbofuranem již bylo na různých úrovních dostatek. Nyní je namístě účinně proti tomuto trávení zakročit. Soustředit se na desítky prokázaných případů trávení ročně, které zatím jen plní statistické výkazy, a nejprve precedentně a posléze standardně postihovat pachatele trestných činů, které souvisí s otravami dravců karbofuranem. Pokud orgány policie a justice ČR budou postupovat jako dosud, situace se nejen nezlepší, ale bude se zhoršovat. A ti, kdo případy hlásí, budou pachatelům otevřeně pro smích.