Jak se v Česku daří orlům

V současné době hnízdí v České republice čtyři druhy orlů, což nebylo v dřívějších desetiletích vůbec samozřejmé. Ale nemají vyhráno. Co je nejvíc ohrožuje? Co brání jejich dalšímu šíření?

Ze čtyř druhů orlů jsou tři „praví“ orli rodu Aquila – orel královský (Aquila heliaca), křiklavý (A. pomarina¹⁾) a skalní (A. chrysaetos), čtvrtým je orel mořský (Haliaeetus albicilla), zdaleka nejpočetnější z nich. Historicky u nás bylo doloženo hnízdění orla volavého (Aquila clanga¹⁾) – nejméně jednou v roce 1847. A mezi orly můžeme počítat i orlovce říčního (Pandion haliaetus), jehož hnízdění sice nebylo zcela nesporně doloženo, ale předpokládáme je po celé 19. století a možná i ve dvacátých letech století dvacátého.

Další druhy orlů se u nás objevují zcela výjimečně a řadíme je do kategorie vzácných zatoulanců. Jde o orla stepního (Aquila nipalensis), orla jestřábího (Aquila fasciata²⁾), orla nejmenšího (Aquila pennata²⁾) a v širším slova smyslu i o orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus).

Znakem dospělého orla mořského je žlutý zobák a čistě bílý ocas, podle něhož získal i své jméno v mnoha jazycích (např. v angličtině white-tailed eagle, v ruštině orlan bělochvost nebo v polštině orzeł bielik). Český název orel mořský již úplně neodpovídá současnému rozšíření tohoto druhu.Snímek Tomáš Bělka

Orel mořský: úspěšný návrat

Náš největší druh orla, orel mořský (obr. 2), u nás hnízdil pravidelně, v jižních Čechách nejméně do roku 1882, na jižní Moravě zřejmě až do dvacátých let 20. století. Existují nedoložené zprávy o znovuzahnízdění v jižních Čechách již v letech 1971, 1981 a 1982, ale potvrzené bylo až v roce 1984, a to souběžně ve dvou regionech – v jižních Čechách i na jižní Moravě. Toho i následujícího roku bylo ještě hnízdění neúspěšné; v jižních Čechách bylo první mládě úspěšně vyvedeno v roce 1986, na jižní Moravě se to povedlo až po dlouhých dvaceti letech neúspěchů v roce 2004, od té doby zde orli vyvádějí mláďata pravidelně. Postupně orli mořští osídlovali další regiony (Českolipsko, Vysočinu a severní Moravu), nakonec i vhodné biotopy téměř po celém území našeho státu. Velikost jeho populace dnes odhadujeme na (ještě před deseti lety stěží uvěřitelných) 130 až 140 párů. Kromě toho je naše území, především opět oblast jižní Moravy a jižních Čech, i jejich významným zimovištěm. Jen na dvou nejvýznamnějších zimovištích v oblasti soutoku Moravy a Dyje a v širším prostoru Novomlýnských nádrží zimuje v posledních letech mezi 60 a 120 jedinci.

Často se diskutuje podíl reintrodukcí na návratu orlů mořských do Česka. V letech 1978 až 1989 u nás bylo vypuštěno do volné přírody deset orlů mořských z chovu německého chovatele Clause Fentzloffa (devět v jižních Čechách a jeden na jižní Moravě).⁴⁾ Do reprodukce se prokazatelně zapojil jeden pár tvořený vypuštěnými ptáky, který na Třeboňsku poprvé zahnízdil v roce 1985 a dohromady vyvedl 12 mláďat. Celkově však považujeme přínos vypouštění k obnově české populace, zvláště pak její jihomoravské části, spíše za malý. Znovuosídlení našeho území souviselo především s nárůstem německé a polské (Čechy), resp. maďarské (Morava) populace, ke kterému došlo díky řadě cílených ochranářských aktivit ve všech těchto zemích. Jižní Morava byla osídlena výhradně ptáky „divokými“ a v jižních Čechách by zahnízdili bezesporu i bez (nepochybně dobře míněného) reintrodukčního projektu. Jeho význam v dobovém kontextu tím rozhodně nechceme snižovat, zároveň však ani přeceňovat. Prudký nárůst početnosti v celém středoevropském regionu měl na pozitivní vývoj naší populace zcela určitě zásadnější vliv než vypuštění několika jedinců (obr. 6).