A proč máš, vorvaňovče, tak divné zuby?

Vorvaňovci jsou hned po delfínech se svými 21 popsanými druhy druhově nejbohatší čeledí kytovců. Přesto toho o nich moc nevíme, hlavně kvůli jejich skrytému způsobu života, při kterém se potápějí do velkých mořských hloubek. O existenci některých druhů jsme dokonce neměli ani tušení až do doby, kdy se objevila na nějaké pláži jejich vyvržená těla. Kromě toho, že v poslední době bylo popsáno několik nových druhů vorvaňovců, jsou tito kytovci zajímaví například tím, že samci mají v dolní čelisti pár tvarově i velikostně odlišných zubů. Ty mohou být malé, střední, velké, úzké, široké nebo ve tvaru prasečích špičáků, ba dokonce i listu jinanu (to je případ druhu Mesoplodon ginkgodens, který má v češtině – na rozdíl od latiny a angličtiny – dost fádní jméno vorvaňovec japonský). Postupem času se objevilo několik názorů, proč jsou tyto zuby tak rozdílné a k čemu vlastně slouží. Někteří autoři v jejich rozmanitosti viděli „směřování evoluce“, kdy původnější zástupci měli tyto zuby malé a uložené v přední části čelisti a postupem času se zuby zvětšovaly a posouvaly dozadu (řekněme až do půlky čelisti). Jiní se domnívali, že rozdílné typy souvisejí s původem v různých izolovaných hlubokomořských kaňonech. Pro další badatele byly tyto zuby znakem, kterým se od sebe jednotlivé druhy rozlišují (aby nedocházelo k nežádoucí hybridizaci) a zbytek vědců v nich spatřuje předmět pohlavního výběru, přičemž by mohlo platit, že odlišné preference samic by mohly stát za vznikem tolika druhů. S ohledem k tomu, že dnes známe fylogenetické vztahy všech (nebo prakticky všech) druhů kytovců (především na základě molekulárních dat), lze tyto hypotézy snadno prověřit. Tímto testováním se podařilo vyloučit názory, že za odlišnostmi stojí evoluční „směřování“ či geografický původ. Patrně neplatí ani třetí názor, protože v řadě oblastí se vyskytují druhy s velice podobným vzhledem zubů. Nakonec se zdá, že odlišné zuby samců jsou měřítkem jejich kvalit, a to jak před ostatními samci, tak před žádanou samicí. Filmové záběry samčích soubojů a dlouhé jizvy na jejich tělech vypovídají o tom, že posuzování kvalit má mnohem dramatičtější průběh než pouhé okukování délky a síly zubů. (Systematic Biology, 57, 857–875, 2008)