Zachraňujme druhy nad propastí! Má to smysl

Média si oblíbila případy, kdy se podaří živočišný druh zachránit před vyhynutím a mnohdy doslova vypiplat z několika posledních jedinců za minutu dvanáct. Vkrádá se ovšem otázka, jestli takový úspěch neumožnila jen šťastná souhra náhod a jestli to navíc není hlavně důsledek extrémního nadšení a nasazení, včetně finančního, popř. zda těch zachráněných druhů není vlastně málo. Účinností aktivní záchrany nejohroženějších živočichů před vyhynutím se zabývá analýza, do níž jsou ale zahrnuti jen ptáci a savci, tedy nejlépe zdokumentované skupiny obratlovců. Pokrývá období 1993–2020, kdy platí Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Ptáků a savců, kteří se někdy ocitli v jedné ze tří nejhorších kategorií Červeného seznamu IUCN, tedy vyhynulý v přírodě, kriticky ohrožený a ohrožený, je ovšem ohromné množství. Proto byly pro analýzu vybrány jen druhy, u nichž počet dospělých jedinců zřejmě už nepřesahuje 250 a u nichž je známo konstantně hrozící riziko a zároveň byly v dané době aktivně chráněni. Nakonec zůstalo 60 druhů, 39 ptačích a 21 savčích. Ze známých zvířat a ochranářských kauz jsou to např. tchoř černonohý, nosorožci jávský i sumaterský, rys pardálový, arové škraboškový a Learův, ledňáček guamský, majna Rothschildova, jespák lžícozobý, polák madagaskarský a ibisové skalní a čínský.

V posledních 27 letech zřejmě 10 ptáků a 5 savců v přírodě vyhynulo („zřejmě“ proto, že někteří se možná ještě dříve či později objeví – např. přímorožec šavlorohý snad v přírodě přece jen přežívá). Úsilí o jejich zachování v přírodě tedy sice bylo marné, ale na druhou stranu je člověk prozatím nezpochybnitelně zachránil. Chová je, či je dokonce odchovává, a jejich návrat do přírody je proto možný. To se ostatně od r. 1993 podařilo u koně Převalského a chřástala guamského a ještě dříve s kondorem kalifornským. Jak tomu ale je v ostatních případech?

Bez pomoci člověka by ze zbývajících 29 ptáků dnes možná přežívalo jen 7 a z 16 savců pouze 5. Šest ze „zachráněných“ ptáků připadá na Nový Zéland a pět na Brazílii, přičemž dvě třetiny z celkového počtu žijí nebo žily na ostrovech. „Zachráněných“ savců je nejvíc z Číny a z Vietnamu a na ostrovy v jejich případě připadá jen necelá pětina nejohroženějších druhů. Pro ptáky představují největší nebezpečí invazní druhy a zánik biotopů vinou zemědělství. U savců je to přímá likvidace lidmi, tedy lov. Na druhém místě je taktéž úbytek biotopů.

Tchoř černonohý (Mustela nigripes) je jedním z 21 savčích druhů zahrnutých do analýzy, která hodnotí smysluplnost a účinnost záchranných projektů realizovaných „v poslední chvíli“.Snímek Ryan Hagerty, USFWS, CC0

Bolam F. C. et al.: Conservation Letters, 2020, DOI: 10.1111/conl.12762