Neformální potravinové praktiky: opožděné, nebo inovativní?

V záměrně provokativním článku¹⁾ s kolegy přibližujeme přínosy pro poznání, které s sebou nese obrácení perspektivy, z níž je obvykle zkoumán potravinový systém v zemích východní Evropy.

Podobně jako při výzkumu v jiných „nezápadních“ kontextech se předpokládá, že poznání a koncepty importované ze Západu jsou ve východoevropském kontextu přímo aplikovatelné. Zjištěné rozdíly jsou podle tohoto přístupu důsledkem opožděného vývoje, nikoliv geografické odlišnosti, a jsou tedy jen regionální zvláštností, která pro vývoj teoretického (univerzálně platného) poznání nemá větší význam.

Konvenční potravinový systém stále zřetelněji naráží na ekologické limity, a dochází tak k ohrožení potravinové bezpečnosti. Hledání ekologicky i sociálně šetrnějších forem je proto stále naléhavější. V literatuře dominantní alternativy, založené na etickém spotřebitelství a na západním tržním modelu (např. biofarmářství a Fair Trade), se na světovém obchodu s potravinami stále podílejí jen jedním procentem. Tento stav vyvolává potřebu hledání jiných, pro „většinový“ svět vhodnějších alternativ.

Tvrdíme, že neformální a často „neviditelné“ potravinové praktiky, jež jsou v zemích východní Evropy velmi rozšířené a rozvinuté, jako je symbióza velkých a malých farem, domácí produktivní zahrádkaření a sběr divokých plodů, představují právě takové alternativy. Změníme-li jejich rámování a přestaneme- li na ně nazírat jako na znak opožděné modernizace či jako na strategii chudších vrstev společnosti, můžeme je interpretovat jako moderní, inovativní, potravinovou resilienci a udržitelnost posilující alternativy.

V západních kontextech jsou při výzkumu takto rámovány, jsou tam však málo rozšířené. Aby se jejich výzkum stal teoreticky atraktivní, je nutné překonat uzavřenost vědecké komunikace o výzkumu těchto alternativ v rámci oblastních východoevropských studií, jež postrádají přesah do obecné literatury produkující teorii.

Ve spolupráci s Czexpats in Science (czexpats.org)