Fotodegradabilní polyetylen

V roce 2016 z celosvětové produkce 422 milionů tun plastů skončilo jako odpad 242 milionů tun a toto množství každý rok vzrůstá. Z tohoto množství bylo recyklováno necelých 22 milionů tun (tj. pouhých 9 %). Větší recyklaci stojí v cestě nesnadné třídění jednotlivých druhů plastů, jejich znečištění a samotná ekonomika recyklace (viz též Vesmír 98, 684, 2019/12). Zbytek odpadu končí v lepším případě na skládkách nebo ve spalovnách. Nemalá část odpadu však znečišťuje životní prostředí, kde se velmi pomalu rozkládá. Bylo by tedy vhodné plasty modifikovat tak, aby se v životním prostředí snáze rozkládaly, nesmí však mít horší užitné vlastnosti. Maximilian Bauer a spol. modifikovali vysokomolekulární polyetylen tím, že na jeho řetězce připojili kyslíkaté ketoskupiny. Takto modifikovaný polyetylen vykazuje srovnatelné tepelné a mechanické vlastnosti, působením světla se však snáze rozkládá. 

Law. K. L. et al.: Science Advances, 2020, DOI: 10.1126/sciadv.abd0288

Bauer M. et al.: Science, 2021, DOI: 10.1126/science.abi8183