Největší savčí migrace

Migrační přesuny zvířat za kvalitnější potravou, vodou či mimo hlavní nápor predátorů jsou obdivuhodný fenomén. Aktuálně se kvalitněji zdokumentované migrace savců dočkaly metaanalýzy, v níž autoři hodnotili „jednorázovou“ migrační vzdálenost (tam a zpátky), ale i přesuny během celého roku. Pro první kategorii byl rekordmanem sob karibu s uraženou vzdáleností až 1350 km, kterého následovaly tyto druhy: vlk z arktické Kanady (1016 km), jelenec ušatý (772 km), tibetský orongo (700 km), pakůň serengetský (650 km), mongolská antilopa dzeren (600 km), botswanská zebra stepní (558 km), bizon (483 km), vidloroh (435 km), súdánská voduška bělouchá (400 km) a aljašský los (392 km). Pro celoroční přesuny je pořadí jiné: mongolský vlk (7247 km) a divoký osel džigetaj (6145 km), kanadská liška polární (5903 km), sob karibu (4868 km), dzeren (3464 km), zebra stepní (3456 km), velbloud dvouhrbý (2821 km), pakůň serengetský (2819 km), vidloroh (1941 km), medvěd aljašský (1325 km), wapiti (1200 km) a los (770 km).

V rámci sledovaných oblastí (např. jihozápadního Mongolska, Aljašky, Kanady) uskutečnily větší roční přesuny šelmy oproti kopytníkům, kteří se podle očekávání přesunují hlavně v méně úživných prostředích. Autoři sami připouštějí, že je třeba dalších dat a zacílení na dílčí otázky. Bylo by zajímavé prověřit sajgy, u kterých byl jeden jednorázový přesun odhadnut až na 2400 km (ovšem tato data nejsou metodicky srovnatelná s daty u ostatních druhů). Ověřit by si zasloužil i předpoklad, že délka migrací je pozitivně korelována s velikostí populací a populační hustotou migrujících druhů. Bohužel v mnoha případech platí, že o některé migrující populace jsme už přišli, jindy těm zbývajícím stavíme do cesty bariéry (Vesmír 96, 611, 2017/11). Zmíněná dokumentace je proto navázaná na poslední realizované, byť neméně působivé přesuny charismatických druhů.

Joly K. et al.: Scientific Reports, 2019, 9:15333; DOI: 10.1038/s41598-019-51884-5