Přenos změn chování vyvolaných toxoplazmou do třetí generace

Že parazit Toxoplasma gondii ovlivňuje chování nakažených myší, se ví už nejméně padesát let, a že ovlivňuje chování člověka, už skoro třicet. Studie publikovaná v časopise Cell Reports [1] však ukázala, že se některé změny chování předávají z nakaženého otce nejen na jeho potomky, ale dokonce prostřednictvím nenakažených synů i na jeho prapotomky.

Autoři studie sledovali chování laboratorně nakažených myší obou pohlaví ve třech po sobě jdoucích generacích. Ukázalo se, že potomci nakaženého otce vykazují v řadě etologických testů výrazně jiné výsledky než příslušné kontroly. Autoři si pochopitelně ověřili, že se z rodiče na potomky nepřenesla i nákaza. Nespokojili se však s důkazem mezigeneračního přenosu získaných změn chování, tedy přenosu znaku z první do druhé generace, ale pokusili se prokázat i přenos transgenerační, tedy přenos těchto změn z druhé do třetí (F2) generace. I zde uspěli. Chování vnoučat původně nakaženého samce, která už měla sama nenakaženého otce, se opět lišilo od chování příslušných kontrol.

Ani s tím se autoři dubnového článku nespokojili a pokusili se zjistit, jak se informace o prodělané nákaze na potomky předává. Starší výsledky naznačovaly, že některé toxoplazmou vyvolané změny v chování hlodavců by se mohly předávat prostřednictvím metylace regulačních úseků v určitých genech v mozku [2]. V tomto případě se však zdá, že za transgenerační přenos příslušných behaviorálních změn jsou odpovědné malé molekuly RNA (Vesmír 91, 668, 2012/11). Když totiž autoři porovnali spektrum těchto molekul ve spermatu nakažených a nenakažených myší, našli zde velmi výrazné rozdíly. Poté, co autoři izolovali malé molekuly RNA a injikovali je do oplozených oocytů nenakažených myší, dočkali se u mláďat podobných změn v chování, jaké se předaly do druhé a třetí generace cestou přirozeného oplození.

Nová studie tedy prokázala, že onemocnění rodičů může ovlivňovat fenotyp včetně chování jak dětí, tak vnoučat. Lamarck by byl nepochybně potěšen. Patrioty v této souvislosti možná zamrzí, že autoři úplně přehlédli studii Kaňkové a spol. [3], ve které byl popsán mezigenerační přenos behaviorálních změn u žen s latentní toxoplazmózou již před osmi lety.

Studie dále podpořila představu, že malé molekuly RNA hrají možná zcela zásadní úlohu v komunikaci nejen mezi somatickými buňkami stejného organismu, ale i v komunikaci transgenerační a patrně i v komunikaci mezi buňkami parazita a hostitele.