i

Aktuální číslo:

2020/6

Téma měsíce:

Léky pro budoucnost

Potíže s hrochy

aneb Jak se kilopilopitsofy dostal přes oceán
 |  1. 6. 2020
 |  Vesmír 99, 356, 2020/6

Hroši, ač tvorové obojživelní, údajně neumějí plavat. Opravdu neumějí? A pokud ne, jak mohli v minulosti proniknout na rozmanité ostrovy, na nichž nám jejich přítomnost dokládají kosterní pozůstatky?

„Vídá se také v Nilu hippopotamus, po česku vodní kůň. Zvíře to jest čtvernohé, kopyta rozděleného co vůl, těla velikého, většího nežli buvol anebo zubr a více k těm hovadům některým postavou nežli koni podobný. Tlamu má pleskatou a širokou, ocas krátký, nápodobný svinskému, jinde po těle nemá srsti žádné, čnějí mu z huby velicí a lesknatí zubové a svrchní pysk nahoru má obrácený jako divoký kanec. Kůže na něm tak tvrdá, že ji, když uschne, nelze prosekati, nercili řezati nemůže, leč se namočí, protož ji užívají na rondelle, pavézy, hemelíny a jiné rozličné potřeby. Hlas jeho jest rovněž takový jako kravské řvaní. Obcuje v vodě i na zemi rovně jako krokodyl, však obyčejně v noci na pastvu z vody vychází a na osení velikou škodu činí…“

Že roztomilý staročeský popis jakési příšery náleží hrochovi (obr. 2), poznali jistě ti, kteří znají jeho latinské (vlastně spíš řecké) rodové jméno, a podle celkem věrného vylíčení ho možná poznali i všichni ostatní. Expresivní vykreslení hrošího vzhledu pochází ze slavného cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic, jehož plnou titulaturu, jakož i barokně košatý název díla tu snad ani nelze uvést, neboť by jinak celkem úzce zaměřený článek narostl do nechtěných rozměrů.1)

Harant zřejmě hrocha sám nikdy neviděl (alespoň to ve své knize neuvádí), přestože mohl, neboť z oné doby (pán z Polžic cestoval léta Páně 1598) máme poslední zprávy o hroších ulovených v nilské deltě. Naopak přiznává, že popis zvířete převzal od Claudia Aeliana, římského rétora a spisovatele, který žil na přelomu 2. a 3. století. O něm bylo známo, že většinu obsahu svých děl přejal od jiných, čili ještě starších autorů. A v té době byl hroch na území Egypta stále dost hojné zvíře. V následujícím povídání ale nepůjde ani tak o to, kdy, jak a proč byl zatlačen hluboko do nitra Afriky. Naopak nás bude zajímat, jak se jeho předkové dostali z Afriky na mnohé ostrovy v jejím okolí.

Hroši na ostrovech

Že žádní hroši mimo africký zemědíl nežijí? To je pravda – dnes. V pleistocénu kolonizovali mnoho ostrovů, o čemž se zachovaly fosilní doklady, na jejichž podkladě bylo popsáno několik samostatných hroších druhů. Ve Středomoří se našly hroší pozůstatky na Sicílii, Maltě, Kypru a Krétě a není vyloučeno, že pozoruhodní tlustokožci žili i na jiných ostrovech. Mimo moře Prostředzemní (jak mu říká baron z Bezdružic) osídlili Zanzibar, Britské ostrovy,2) Mafii a také Madagaskar. Kdy se výsadky na jednotlivé ostrovy uskutečnily, přesně nevíme. Můžeme to pouze odhadovat podle stáří nalezených fosilií. Ještě zajímavější je však otázka, jak to hroši udělali, když ani neumějí plavat. Že neumějí plavat? No, o tom později.

Některé z jmenovaných ostrovů – třeba dnešní Británie nebo Zanzibar – byly v minulosti spojeny s okolím pevninským mostem. Mnoho různých živočichů na ně mohlo proniknout docela snadno. Jiné jsou ale případy Kypru, Kréty a Madagaskaru. Kypr je ostrov oceánský. To neznamená, že by ležel uprostřed oceánu, ale že nikdy neměl žádný kontakt s pevninou či jinými ostrovy. Prostě se jednoho dne vynořil nad hladinu uprostřed vod, a tak to i zůstalo. Cokoli na něm dnes roste a běhá, muselo překonat vodu – v případě Kypru nejméně 80 km z nejbližšího tureckého pobřeží (i když se tamní geografické poměry v posledních desítkách tisíc let samozřejmě trochu měnily). Kréta a Madagaskar jsou ostrovy mikrokontinentální čili vlastně malé pevninské desky, které se odlomily od větších kontinentů a nyní se vůči nim pohybují. Kréta i Madagaskar se osamostatnily velmi dávno (Kréta před 10 a Madagaskar před 80–90 miliony let) a poté již nikdy s pevninou kontakt neměly.

Jak se tedy na tyto ostrovy dostali behemoti (tak říká hrochům Bible)? Jak překonali vzdálenost několika desítek až stovek kilometrů?

Hroši jako neplavci

Hroši jsou zvířata vodymilovná a obojživelná. Ve vědeckém pojmenování dnes žijícího druhu je to vyjádřeno hned dvakrát – Hippopotamus amphibius čili doslova „kůň říční obojživelný“. Je vůbec možné, že by neuměl plavat? Někteří zoologové to tvrdí, a dokonce z toho vyvozují závěry doslova geologických rozměrů. Ale nejprve malá lingvistická vsuvka.

Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Historie, Zoologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Jiří Beneš, Ladislav Machala  |  1. 6. 2020
Přestože řada otázek čeká na vysvětlení, vědci rychle skládají obraz infekce novým virem.
O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty

O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty uzamčeno

Pavel Surynek  |  1. 6. 2020
Jak přimět desetiletí propracovávané všemožné triky pracovat na hledání optimální cesty pro mobilní roboty k dosažení cíle a chytře odřezávat...
Kauza nedokonané vraždy

Kauza nedokonané vraždy

Tomáš Grim  |  1. 6. 2020
Horké léto roku 1985. V domácnosti na periferii Břeclavi se odehrává lítý boj. Dvě oběti na životech jsou v podobných případech standardem. I...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné