Zvyšují klimatické změny dluh, nebo dobíjejí kredit?

Projevů klimatických změn je v našem okolí řada a můžeme je pozorovat stále častěji. Většina druhů na změnu klimatických podmínek citlivě reaguje, takže mohou sloužit jako celkem spolehlivé indikátory. Odezva druhů ovšem neprobíhá synchronně a už vůbec nemusí být rychlá. Především u dlouhověkých druhů, jako jsou třeba dřeviny, bývá velmi pomalá. Může se dokonce stát, že letité stromy nalezneme dožívat v podmínkách, v nichž by se už jedinec stejného druhu nedokázal uchytit, dorůst do stadia dospělosti a plodit. Situaci dožívajících populací se spoustou jedinců, avšak bez možnosti obnovy, proto na první pohled nemusíme vyhodnotit jako kritickou a zdánlivě se nám jeví v pořádku. Pokud není vyhlídka na zlepšení podmínek prostředí, můžeme hovořit o populaci, která žije na dluh (extinction debt) a spěje dříve (roky) nebo později (desítky let) k neodvratnému zániku. Díky klimatickým změnám se v některých oblastech z pohledu nároků konkrétního druhu vhodné podmínky naopak vytvoří. Než se ale na takových místech nová populace dlouhověkého druhu usadí, bude to chvíli trvat. Takové nově vzniklé vhodné podmínky poskytují konkrétnímu druhu něco jako nabitý kredit (viz obr.), který je možné postupně využít ke kolonizaci (colonization credit).

Areál výskytu druhu určuje proces kolonizace (modře) a extinkce (červeně). Intenzita obou procesů bude v tomto případě záviset na rychlosti změny teploty.

Díky klimatickým změnám a výše zmíněným efektům se mnoho druhů dřevin, a tím i celé lesní komplexy dostávají do potíží. (Ostatně že to v evropských nížinách není k žití, nám už naznačil nejen smrk.) Právě u lesních porostů, jimž dominují zpravidla dřeviny s pomalým vývojem a omezenou schopností šíření, můžeme očekávat další nárůst zpoždění mezi změnou podmínek a odezvou organismů. Důsledky mohou výrazně ovlivnit (a vlastně již ovlivňují) hospodaření v lesích a jejich druhovou diverzitu. V případě 21 severoamerických dominantních dřevin se ukazuje, že v současnosti už zdaleka nerostou v souladu s klimatickými podmínkami. Změna klimatu posouvá jejich optimální podmínky dále na sever. Přestože se na severní hranici areálu vytvořily oblasti vhodné k osídlení (kolonizační kredit), na mnohem rozsáhlejších plochách už lesní druhy podmínky k životu nemají. Jde především o jižní hranice areálů, kde se projevuje extinkční dluh. Bohužel to vypadá, že tyto dřeviny zřejmě závod s klimatem prohrávají a nezvládají se šířit na sever do podmínek příhodnějších k životu. Jejich areál rozšíření je proto mnohem užší, než napovídají klimatické podmínky.

Jak naznačuje přehled z Alp, rostlinné druhy na evropském kontinentu jsou v podobné situaci. Ze 135 sledovaných druhů má 60 % extinkční dluh a 38 % kolonizační kredit. Přitom 93 % druhů vykazuje alespoň jeden z těchto efektů, což je zároveň dokladem významného dopadu klimatických změn na studované druhy. Vzhledem k růstu průměrných teplot není překvapivé, že u teplomilných a nížinných druhů převažuje kolonizační kredit, zatímco u druhů z vyšších nadmořských výšek adaptovaných na chlad spíš extinkční dluh.

Z naznačených procesů vyplývá, že klimatické změny nejvíc postihnou chladnomilné druhy, které jsou v životních cyklech spíš pomalé a mají nízkou schopnost šíření, anebo ty, které (už) nemají kam utéci. Do značné míry bude záležet i na nás, na lidech, jak budeme druhům pomáhat čerpat kredit, nebo jim ho umazávat zvýšením dluhu.

Talluto M. V. et al.: Nature Ecology & Evolution, DOI: 10.1038/s41559-017-0182

Rumpf S. B. et al.: Nature Communications, DOI: s41467-019-12343-x