Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Elektrody

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 731, 2020/12

Ad Vesmír 99, 628, 2020/11 a 99, 633, 2020/11

V listopadovém Vesmíru ve schematech na s. 631634 je záporná elektroda označena jako anoda a kladná jako katoda. Obvykle to je obráceně. Jaký je důvod této změny?

Vladimír Turek

Odpověď: Nejde o změnu, ale o oborovou konvenci, zavedenou Michaelem Faradayem.

Faraday v lednu 1834 v práci o elektrolýze píše:1) Při korektní formulaci výsledků shledávám největší obtíž v omezení užívat jisté termíny, které již mají daný přijatý význam. Takovým termínem je pól s jeho atributy kladný a záporný a související s představou přitahování a odpuzování. […] Póly […] jsou pouze dveře nebo cesty, kterými elektrický proud vchází nebo opouští rozkládající se látku […] Namísto termínu pól navrhuji užívat termín elektroda, a míním jím tu látku nebo spíše povrch ať už vzduchu, vody, kovu, nebo jakékoliv jiné látky… Anoda je tedy povrch, jímž elektrický proud vchází […] Katoda je ten povrch, jímž proud opouští rozkládající se látku […].2) V tomto duchu konvenční proud v baterii při vybíjení teče od katody k anodě. Při nabíjení se ta elektroda, která byla katodou, stává anodou a podobně se anoda stává katodou. Elektron jako částice nesoucí záporný elektrický náboj byl objeven J. J. Thomsonem až roku 1897 při studiu katodových paprsků.

Od Faradaye máme tedy termíny elektroda, anoda, katoda, elektrolyt, elektrolýza, iont, aniont, kationt, ale obtíží s termíny, na něž si Faraday stěžoval, jsme se úplně nezbavili. (Povšimněte si, že ve schématu nabíjení baterie na s. 631 je vyznačen pouze směr toku elektronů.) U elektronek je katodou ta elektroda, která emituje elektrony a je připojena k zápornému pólu zdroje.

Poznámky

1) DOI: 10.1098/rstl.1834.0008

2) M. Faraday v citované práci píše, že termíny elektroda, anoda a katoda „konzultoval“ se dvěma přáteli, nikdy však jejich identitu nezveřejnil. Odhalení jejich identity viz např. S. Ross, Notes & Records of the Royal Society, DOI: 10.1098/rsnr.1961.0038.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Fyzika

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.