Slunce hýbe časem

Debata o střídání času je v podstatě diskusí o unifikaci času, o šířce středoevropského časového pásma a o fixním denním režimu společnosti v kontextu měnící se délky dne během roku.

Denní cyklus naší hvězdy odnepaměti rozděloval sluneční den na část nočního klidu a odpočinku a na světlou část věnovanou různým činnostem. Stejně jako bylo nutné se orientovat prostřednictvím kalendáře v průběhu roku, tak vyvstala potřeba vědět, v jaké fázi se daný den nachází. Zpočátku se to řešilo odhadem polohy slunce na jeho denním oblouku, který opisuje po obloze. Později byl tento princip zpřesňován za vzniku prvních slunečních hodin a slunce i nadále jejich prostřednictvím (obr. 1) určovalo rytmus dne, a ani nevadilo, že délka dne a čas východu a západu slunce se v průběhu roku mění, jelikož denní činnosti byly na slunce přímo navázány a tuto změnu kopírovaly. Lidé se tak řídili pravým slunečním časem.

Sluneční hodiny mají mnohdy podobu nápaditých skulptur jako tyto v Říčanech.

Železnice sjednocuje čas

Zásadní pro změnu přístupu k času bylo období průmyslové revoluce a s tím spojený rozvoj dopravy.¹⁾ Do té doby mělo každé město vlastní čas, který byl vztažen k místnímu poledníku, přestože se kromě slunečních hodin stále častěji při měření času uplatňovaly mechanické chronometry. Problém separátních časů odvíjejících se od místních poledníků jednotlivých měst se projevil, když se lidé byli schopni s pomocí železnice rychle přesouvat mezi městy. První zemí, kde se železnice začala rozvíjet a kde se začala uplatňovat při přepravě osob, byla Velká Británie. Zde se také onen problém s kolizí místních časů objevil nejdříve. Při spojení mezi Londýnem a Bristolem, ležícím od něj západně, se již v roce 1841 ukázalo, že strojvedoucí, který si do Bristolu dovezl na svých hodinkách londýnský čas, odjížděl o 11 minut dříve, než by měl podle bristolského času. Společnost pochopila, že nezbytným předpokladem pro fungování železnice je unifikace času mezi jednotlivými stanicemi, a tak již roku 1855 akceptovalo tento požadavek 98 % veřejných hodin ve Velké Británii. Železniční čas byl prvním krokem vedoucím ke standardizaci času a definování časových pásem. Vlastní koncept několika různých časových pásem byl uplatněn tam, kde železnice překonávala velké vzdálenosti. Není proto divu, že se prvně uplatnil 18. listopadu 1883 ve Spojených státech a v Kanadě. Tento akt však ani v takto vyspělých zemích neproběhl úplně hladce a standardní pásmový čas zavedl ve Spojených státech až federální zákon r. 1918.

Časová pásma