Sledování ryb od stolu

Tak vypadá blízká budoucnost. Analýza environmentální DNA při studiu vodních ekosystémů je na dosah díky nové metodě metabarkodingu eDNA.

Každý tvor na planetě Zemi za sebou zanechává biologickou stopu, genetickou informaci, kterou si můžeme představit jako čárový kód každého druhu. Touto stopou může být celá tkáň (rybí sliz, peří ptáka, chlup savce), výměšky (sliny, pohlavní produkty při vnějším oplození), odpadní produkty metabolismu (moč, střevní epitel) nebo to, co se uvolní do prostředí při rozkladu mrtvého těla. Kód můžeme odebrat z prostředí – z půdy, sedimentu, vody (sladké i mořské), z tráveniny i exkrementu nebo ze směsných vzorků (třeba z hromadného odchytu hmyzu do pastí) – a analyzovat. Právě toto je podstatou environmentální DNA (eDNA). Z její povahy vyplývá, že organismus se v dané chvíli nemusí na místě nacházet fyzicky, eDNA může v závislosti na podmínkách v prostředí přetrvat po různě dlouhou dobu.

První byly mikroorganismy

První studie se logicky zaměřily na mikroorganismy v sedimentu, půdě a vodě. Využití eDNA poskytlo zcela nový pohled na diverzitu bakterií, archeí, řas, hub, prvoků a virů. Až později s rozvojem molekulárních metod se eDNA začala uplatňovat při studiu vyšších organismů. Aktuálně se využívá především při studiu vodních ekosystémů.