i

Aktuální číslo:

2020/5

Téma měsíce:

Sítě

Mylné objevy chemických prvků

 |  8. 7. 2019
 |  Vesmír 98, 466, 2019/7

Jak vyplývá ze zachovaných dokladů, před 150 lety, 17. února 1869, vytvořil Dimitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907) první verzi své periodické tabulky. Pro onemocnění autora přednesl o tom 6. března zprávu Ruské akademii věd profesor Nikolaj Alexandrovič Menšutkin a téhož roku se objevily publikace v odborných časopisech v ruštině a v němčině. Od té doby je periodická tabulka nedílnou součástí učebnic chemie. Za jednotlivými políčky se značkami prvků se skrývají jména šťastných, kteří je objevili. Jako všude, i v exaktních vědách platí Ciceronovo „každý člověk se může zmýlit“. Následující text je toho malým dokladem.

Roku 1735 popsal švédský mineralog Georg Brandt (1694–1768) chemický prvek, který dodává sklu modrou barvu, a o dva roky později ho podrobněji charakterizoval na základě šesti fyzikálních a chemických rozdílů od bismutu. Kobalt, tak byl objev pojmenován, zahájil éru hledání nových chemických prvků. Připomeňme, že pojem „chemický prvek“ je pozdějšího data; do chemie vstupoval až poté, co Angličan John Dalton (1766–1844) zformuloval atomovou hypotézu. Brandt zařadil objevenou látku mezi „nové polokovy“.1) Kolem roku 1669 sice připravil hamburský lékař a alchymista Henning Brand substanci světélkující ve tmě, ale nelze to označit za objev fosforu jako chemického prvku. K tomu je ho potřeba alespoň minimálně chemicky charakterizovat, což však tehdy nešlo.

Dalo se tušit, že existují ještě jiné polokovy nebo kovy než kobalt, což se začalo potvrzovat. U takových objevů je prvenství zárukou slávy a uznání. Kdo by po nich netoužil? Následný vývoj ukázal, že bylo mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Dnes je známa více než stovka chemických prvků, zatímco mylně objevených je dvakrát tolik.2) Omezíme se na úzký segment těchto příhod, které jsou v nějaké souvislosti s naším územím, přičemž většina se odehrála v tehdejší habsburské monarchii.

Nyní vidíte 16 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Chemie

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se zabývá biofyzikální chemií a dějinami chemie. Je autorem knih Alchymie – dcera omylu (1988), Tajemství magických čtverců (1997), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (2008), „Biofysikální chemie“ (spolu s M. Kodíčkem, 3. vydání 2013). Autorsky i redakčně se podílel na obsáhlé monografii Ivo Purš, Vladimír Karpenko (ed.): Alchymie a Rudolf II. (Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století), která v r. 2016 vyšla také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém audio

Jaroslav Petr  |  24. 5. 2020
„Když se nevidomý člověk naučí hmatem rozeznat různé předměty, pozná je na první pohled, když se mu navrátí zrak?“ ptal se už v roce 1688 William...
Jim Peebles a dospívání kosmologie

Jim Peebles a dospívání kosmologie

Giovanni Acquaviva  |  4. 5. 2020
Moderní kosmologie objevila nové složky hmoty a energie vesmíru. Za teoretické objevy v kosmologii byla v roce 2019 polovina Nobelovy ceny za...
Na pláže, pojďme na pláže…

Na pláže, pojďme na pláže…

Petr Jan Juračka  |  4. 5. 2020
Věřím, že mi Ivo Jahelka odpustí, že jsem si pro titulek k tomuto článku vypůjčil slova jeho slavného songu Případ nudisty Bédi Šulisty. Lepší...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné