Mylné objevy chemických prvků

Jak vyplývá ze zachovaných dokladů, před 150 lety, 17. února 1869, vytvořil Dimitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907) první verzi své periodické tabulky. Pro onemocnění autora přednesl o tom 6. března zprávu Ruské akademii věd profesor Nikolaj Alexandrovič Menšutkin a téhož roku se objevily publikace v odborných časopisech v ruštině a v němčině. Od té doby je periodická tabulka nedílnou součástí učebnic chemie. Za jednotlivými políčky se značkami prvků se skrývají jména šťastných, kteří je objevili. Jako všude, i v exaktních vědách platí Ciceronovo „každý člověk se může zmýlit“. Následující text je toho malým dokladem.

Roku 1735 popsal švédský mineralog Georg Brandt (1694–1768) chemický prvek, který dodává sklu modrou barvu, a o dva roky později ho podrobněji charakterizoval na základě šesti fyzikálních a chemických rozdílů od bismutu. Kobalt, tak byl objev pojmenován, zahájil éru hledání nových chemických prvků. Připomeňme, že pojem „chemický prvek“ je pozdějšího data; do chemie vstupoval až poté, co Angličan John Dalton (1766–1844) zformuloval atomovou hypotézu. Brandt zařadil objevenou látku mezi „nové polokovy“.¹⁾ Kolem roku 1669 sice připravil hamburský lékař a alchymista Henning Brand substanci světélkující ve tmě, ale nelze to označit za objev fosforu jako chemického prvku. K tomu je ho potřeba alespoň minimálně chemicky charakterizovat, což však tehdy nešlo.

Dalo se tušit, že existují ještě jiné polokovy nebo kovy než kobalt, což se začalo potvrzovat. U takových objevů je prvenství zárukou slávy a uznání. Kdo by po nich netoužil? Následný vývoj ukázal, že bylo mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Dnes je známa více než stovka chemických prvků, zatímco mylně objevených je dvakrát tolik.²⁾ Omezíme se na úzký segment těchto příhod, které jsou v nějaké souvislosti s naším územím, přičemž většina se odehrála v tehdejší habsburské monarchii.