i

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Dávný lidský předek dostal tvář

 |  11. 11. 2019
 |  Vesmír 98, 612, 2019/11

Lidská evoluce podněcuje naši fantazii mimo jiné proto, že naši předkové a příbuzní (subtribus Hominina) jsou zosobněni dobře zachovalými fosiliemi s chytlavými přezdívkami. Sahelanthropus tchadensis, patrně vůbec nejstarší hominin, je představován lebkou přezdívanou „Toumaï“, což v čadském jazyce Dazaga znamená „naděje života“. Neúplná kostra mladé ženy druhu Australopithecus afarensis dostala přezdívku Lucy, podle písně od skupiny Beatles. Jiné australopitéky zosobňují „Paní Ples“ a „Louskáček“, člověka zpřímeného (Homo erectus) „Chlapec z Nariokotome“, floreského člověka „Hobit“ a tak dále. Většina lidských předků má svého ikonického představitele.

Ne tak Australopithecus anamensis, který byl popsán před více než čtvrt stoletím Meave Leakeyovou, členkou slavného klanu Leakeyů, kteří stojí za objevy Louskáčka, Chlapce z Nariokotome a dalších fosilních „celebrit“. A. anamensis je vůbec nejstarším zástupcem rodu Australopithecus, často je považován za předka slavné Lucy. Kladistické analýzy individuálních nálezů obou druhů tuto hypotézu podporují. Vyvození jednoznačnějších závěrů však bránil nedostatek fosilního materiálu. A. anamensis byl dosud znám jen z několika kosterních fragmentů, zahrnujících části čelistí, úlomky dlouhých kostí a ramenního pletence a pár zápěstních kůstek. V roce 2016 objevil tým paleontologů pod vedením Yohannese Haile-Selassieho v oblasti Woranso-Mille v Etiopii téměř kompletní lebku. Následující dva roky strávili objevitelé jejím pečlivým studiem. Nyní svůj objev publikovali v časopise Nature. Lebka nese označení MRD-VP-1/1, na chytlavou přezdívku se tedy stále čeká. Je malá, o něco větší než lidská pěst. Patřila pravděpodobně dospělému muži druhu A. anamensis, což objevitelé usoudili z morfologie zubů a čelistí a ze stáří nálezu, které činí 3,8 milionu let. Jde o vůbec nejstarší lebku australopitéka, která ale není starší než některé nálezy řazené do druhu A. afarensis. Domnělý předek a potomek tedy koexistovali ve východní Africe po dobu minimálně 100 000 let. Lebka poskytuje množství nových informací o obou druzích, mimo jiné umožňuje stanovit, které znaky A. afarensis jsou primitivní a které odvozené, a také překlasifikovat některé nálezy, dosud považované za A. anamensis, do druhu A. afarensis.

Zdá se, že z lebky MRD-VP-1/1 se stane další ikona lidské evoluce. Její analýzy významně přispějí k našim znalostem o původu australopitéků i o evoluci homininů v širším měřítku. Tento objev dokládá, jak nesmírně důležitá může být v paleontologii jediná fosilie. V jiných biologických oborech by vzorek o velkosti N = 1 takové pozdvižení vzbudit nemohl.

Haile-Selassie et al., Nature, DOI: 10.1038/s41586-019-1513-8

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Antropologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...