Na počátku byl hrášek

Určit přesnou polohu bylo po staletí velmi obtížné, nebo přímo nemožné. Tento úkol vyžadoval technicky i odborně náročná měření a složité výpočty. Nyní se lidstvo nachází v situaci, kdy je informace o poloze díky družicové navigaci i miniaturizaci přijímačů snadno a rychle dostupná prakticky všem, nejen uživatelům, ale i různým automatickým aplikacím a systémům.

Globální navigační družicové systémy (GNSS) jsou příkladem moderní technologie, na kterou jsme si rychle zvykli a bez které si téměř neumíme svůj život představit. Družicové navigace v autě či chytré telefony určující naši polohu se staly běžnou a cenově dostupnou součástí našeho světa. GNSS v současné době reprezentují dva plně funkční systémy – americký GPS a ruský Glonass.¹⁾ V částečném provozu jsou pak evropský projekt Galileo, který má být uveden do plného provozu v roce 2020, a čínský systém BeiDou. Na regionální úrovni fungují i další systémy.

Jedním z nejdůležitějších armádních cílů v 20. století bylo zpřesnění navigace vojenských raket. Pokud máme k dispozici objekty se známými souřadnicemi, pak můžeme pomocí triangulace zjistit polohu rakety a korigovat její dráhu. Navigační body nacházející se v blízkosti zemského povrchu se však budou v důsledku zaoblení Země rychle ztrácet za obzorem. Ideálními majáky by mohly být družice, protože je možné je detekovat podél přímé dráhy na velmi velkou vzdálenost.

Sny

Americký spisovatel a politik Edward Everett Hale již v roce 1869 publikoval fantastickou povídku Měsíc z cihel (The Brick Moon). Hlavní hrdina v ní přednáší na téma jak vylepšit měření polohy na Zemi. Začíná tím, že určení severní šířky se dá jednoduše realizovat pomocí Polárky. Tento triviální úvod sice jeho posluchače hluboce urazil, protože to je „uboze prostý astronomický úkol“, ale přednášející pokračoval. Problémem stále zůstává určení geografické délky. Hypotetická věž vysoká stovky mil umístěná na nultém greenwichském poledníku by byla viditelná z velké vzdálenosti, kterou bychom mohli změřit, a tím i vypočítat zeměpisnou délku. Na Zemi bohužel není možné takovou věž postavit, ani zde nemáme potenciální maják, prstenec podobný tomu na Saturnu. Navrhuje však řešení. Pokud bychom obří foukačkou vystřelili z městečka Greenwich severním směrem vzhůru malý hrášek, pak by při určité rychlosti obíhal Zemi navěky. „Obíhal by nad severním pólem, ostrovem Fidži, nad jižním pólem a opět nad Greenwichem. Když bychom spatřili tento hrášek, jak krouží na orbitě, pak bychom mohli měřit zeměpisnou délku. Stačilo by nám k tomu jen vědět, jak vysoko hrášek je“, uzavírá přednášku hlavní hrdina a začíná se zabývat tím, kde na projekt vzít finanční prostředky. Vize autora 19. století předznamenala družicovou navigaci.

Plně funkční družice Galileo na oběžné dráze.Zdroj: OHB

Lokalizace první družice