Inteligence v geologickém záznamu Země?

Myšlenka, že nejsnáze a nejproveditelněji nalezitelnou planetou s pozůstatky někdejších civilizací je Země, respektive její geologický záznam (viz článek Tomáše Petráska), je mi blízká. Všechny úvahy na téma inteligentních bytostí se však dostávají na tenký led při definici inteligence. „Inteligentní“ definice inteligence neexistuje.

Buďme objektivní a hledejme snáze definovatelné vlastnosti. Populace dominantních organismů své doby zásadně změnila některé parametry pozemského prostředí – to je všeobecně známo a dávno akceptováno; snad i proto budí takové obavy, když totéž činí technicky civilizovaný člověk.

K pátrání po vlivu organismů na přírodní prostředí na povrchu planety (ve známé biosféře, tedy nejvyšší vrstvičce litosféry, hydrosféře a atmosféře) se velmi hodí ichnologie, tedy studium míšení nebo eroze substrátů činností organismů. Je to obor, jímž se zabývám již více než třicet let. Ichnologie je jedním z vědních oborů, která často a dlouho (už několik desetiletí) používá pojem ecosystem engineer. Nejsrozumitelnějším prototypem ekosystémového inženýra je bobr. Ekosystémové inženýrství lze sledovat patrně až do starohor, velmi zřetelně pak během fanerozoika (hrabaví červi, tvůrci útesů, bioerodující mikro- a makroorganismy, tvůrci půd a podobně). V tomto smyslu je geologicky vzdálená Země naprosto nepochybně příkladem vesmírného tělesa s určitou úrovní jevu, který my označujeme jako civilizace.