Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Civilizace z hlubin času

Existovaly na Zemi technologické civilizace před člověkem?
 |  1. 10. 2018
 |  Vesmír 97, 590, 2018/10

Představa jiného biologického druhu nadaného inteligencí na naší úrovni, či ještě lépe disponujícího také rozvinutou kulturou, technologií a vědou, fascinuje vědce i laiky. Pátrání po takových bytostech v hlubinách kosmu patří mezi legitimní směry vědeckého bádání. Naopak myšlenka, že „ne-lidské“ civilizace se mohly v minulosti zrodit i na Zemi, se doposud objevovala relativně okrajově, zpravidla mimo rámec seriózní vědecké diskuse.

Měli bychom tuto možnost a priori vylučovat, nebo jde o hypotézu vedoucí k testovatelným predikcím, kterou má smysl se zabývat? Tuto otázku si v článku nazvaném „Siluriánská hypotéza“ nedávno položili američtí badatelé Gavin A. Schmidt, klimatolog z Goddardova centra NASA, a Adam Frank, astrofyzik na univerzitě v Rochesteru.1)

Času a prostoru pro takové civilizace bylo nepochybně dost. Mnohobuněčné organismy existují na Zemi přes půl miliardy roků, zatímco evoluce člověka trvala několik málo milionů let. K něčemu podobnému tedy mohlo dojít více než jednou. Pokud by technologická inteligence byla adaptivní vlastností, jak si rádi myslíme, pak bychom vlastně očekávali, že k ní může evoluce konvergovat opakovaně. Je to ale skutečně tak?

Hledání mimozemských bytostí prozatím naráží na tzv. Fermiho paradox – skutečnost, že nikde nevidíme žádné známky působení vyspělých kosmických civilizací. Ve skutečnosti nejde o pravý paradox, jen o silný observační limit pro četnost a nápadnost takových civilizací – zjevně jich není tolik, anebo svou přítomnost neinzerují tak viditelně, jak by si optimisté mohli myslet. Jedním z řady možných vysvětlení je, že evoluce života ve skutečnosti vede k inteligenci jen velmi vzácně. Pokud jsme jedinou civilizací, která v bohaté a staré biosféře Země kdy vznikla, je to silný argument ve prospěch této možnosti.

Stopy lidí

Opravdu jsme však jediní? Pokud existovala civilizace před člověkem, věděli bychom o ní? Schmidt a Frank ve své práci konstatují, že přímé doklady takové civilizace (např. budovy, artefakty či kosterní pozůstatky) by mohly být velmi snadno ztraceny v průběhu geologického času. Proto doporučují soustředit se na stopy takříkajíc nepřímé, třebaže to z pátrání vylučuje civilizace na předprůmyslové úrovni. Poukazují na to, že „antropocén“ jako období, pro něž je určující vliv člověka, za dobu v podstatě nepatrnou zanechal jasný podpis v mnoha celoplanetárních systémech.2)

Patří sem izotopové anomálie uhlíku (klesající podíl 13C/12C v důsledku rychlého spalování fosilních paliv), kyslíku (v souvislosti s rychlou změnou teploty) a dusíku (rozsáhlá fixace N2 Haberovým-Boschovým procesem),3) zvýšení obsahu těžkých kovů v usazeninách (emise těžkých kovů byly poměrně významné již u starověkých civilizací a jsou detekovatelné v sedimentech nebo ledovcových jádrech) i obecně zvýšená rychlost eroze, respektive sedimentace v důsledku odlesnění. Dopad lidstva na živou přírodu je snad ještě nápadnější: z fosilního záznamu bude možno vyčíst rychlé vymizení většiny velkých obratlovců a jejich nahrazení několika málo globálně úspěšnými invazními druhy (myš, potkan, kočka...), které nejspíš později odstartují nové evoluční radiace.

Řada z těchto stop ale doprovází i přirozené katastrofy kalibru velkých vymírání – to je pro lidstvo pochopitelně nelichotivá vizitka, ale hlavně to neumožňuje specifickou detekci zaniklých civilizací, leda snad na základě kombinace všech těchto faktorů.

Poměrně nezaměnitelný signál poskytuje přítomnost syntetických, v přírodě se nevyskytujících molekul, které lidstvo chrlí ve velkém a které se stanou součástí usazených hornin (halogenované uhlovodíky, steroidy, mikroplasty). Ačkoli z našeho pohledu jsou některé z nich „věčné“, jejich osud v geologickém čase je nejasný. Mnohem lépe odhadnutelné svědectví o naší přítomnosti by podaly umělé nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu, například 244Pu či 247Cm. Pokud Zemi postihne atomová válka či se do prostředí uvolní zplodiny jaderného štěpení, zůstanou tu ještě desítky či stovky milionů let.

Pátrání v minulosti

Problémem pro detekci geologicky dávných civilizací je pochopitelně to, že o nich nic nevíme. Podobně jako v případě mimozemských inteligencí tak můžeme objevit jen druhy technologické, dostatečně vyspělé, produkující dostatečně mohutný signál natolik podobný našemu vlastnímu, abychom jej byli schopni vůbec rozpoznat – a to může být jen zlomek všech rozumných bytostí.

Schmidt a Frank se zde ale nezastavují a kladou si otázku, zda nějaké podobné nepřímé doklady skutečně nalézáme. Podezřele vyhlíží termální maximum na rozhraní paleocénu a eocénu před 56 miliony let, kdy (tak jako dnes) se do atmosféry uvolnilo velké množství uhlíku a došlo k rapidní změně klimatu. Navíc jde o dobu velkých změn v živé přírodě, období zvýšené eroze a anomální depozice některých kovů.

Rozličné anomálie podobného druhu lze vysledovat i jinde v geologickém záznamu druhohor a třetihor. A samozřejmě je tu ze všech největší a nejzáhadnější vymírání na konci permu, kde různé zajímavé paralely s dneškem můžeme vystopovat také. V řadě případů lze ovšem jako pravděpodobného viníka uvolnění fosilního uhlíku označit vulkanismus a ani v těch ostatních zatím nemáme sebemenší důvod usuzovat na působení dávného průmyslu.

Téma pozemských civilizací před člověkem není zdaleka nové a neomezovalo se jen na fantastickou literaturu. Dosti často se objevovaly úvahy o možnosti civilizace dinosauřího původu.4) John McLaughlin dal již v roce 1984 do souvislosti velké vymírání a s ním související anomálie na konci křídy s aktivitami této hypotetické civilizace nápadně podobným způsobem, jak to nyní navrhují Schmidt a Frank, ale nesetkal se s významnějším ohlasem odborné veřejnosti.5) Bude zajímavé sledovat, zda i aktuální pokus přitáhnout k tématu pozornost upadne v zapomnění, či zda na něj navážou další výzkumy nebo alespoň odborná diskuse.

Zajímavá je i související otázka, zda v geologické minulosti existovaly alespoň druhy disponující velkými mozky a komplexním chováním podobně jako recentní kytovci, lidoopi či krkavcovití ptáci, které jsou předstupněm (či počátečním stadiem) technologické kultury. Byla v historii Země hojná inteligence, ale vzácná technologie? Nebo je vysoká inteligence sama o sobě dosti nedávným evolučním vynálezem, který se objevil v řadě linií nezávisle? První i druhá možnost je znepokojující a přináší netriviální důsledky nejen pro úvahy o původu člověka, ale také pro pátrání po mimozemských inteligencích.

Bylo by pochopitelně bláznivé hledat za každým hromadným vymíráním či prudkým oteplením ruku (případně klepeto nebo chapadlo) „ne-lidské“ inteligence, podobně nesprávné by však bylo naopak kategoricky vylučovat existenci něčeho, co neodporuje žádným přírodním zákonitostem a co doposud nikdo nehledal. Lze oprávněně předpokládat, že většina vědců z relevantních oborů o možnosti pradávné civilizace nikdy neuvažovala, takže šance, že by nalezli a správně vyložili případnou známku jejího působení, je velmi blízká nule. Pokud by se dejme tomu v druhohorních vrstvách objevil primitivní kamenný nástroj, jaká by byla naděje, že by byl paleontology rozpoznán?

Zajímavým příkladem neotřelé (byť téměř určitě chybné) interpretace fosilního nálezu může být příspěvek amerického paleontologa Marka McMenamina. Ten v roce 2011 spekuloval o tom, že nepřirozeně působící seskupení 228 milionů let starých koster ichtyosaurů z naleziště v Nevadě má na svědomí obří hlavonožec, který si s kostmi „hrál“ a sestavoval z nich geometrické obrazce.6) 

Zajisté zde existuje prostor pro seriózní bádání, podobně jako na poli SETI – přinejmenším lze postupně vylučovat kandidátní signály a dospět k určitým limitům pro četnost či nápadnost takových civilizací. Popřejme všem, kteří se o to pokusí, hodně štěstí.

Poznámky

1) Schmidt G. A., Frank A., Int. J. Astrobiol., 2018, DOI: 10.1017/S1473550418000095. Název „Silurská hypotéza“ je odvozen od prehistorické civilizace Siluriánů z britského sci-fi seriálu Doktor Who (Pán času), nikoli od geologického období – proto siluriánská, nikoli silurská.

2) Viz Vesmír 2016/3.

3) Haberův-Boschův proces je způsob umělé fixace dusíku, konkrétně přeměny vzdušného N2 na amoniak, který je ve velkém měřítku používán k výrobě hnojiv. Poměry izotopů dusíku ve výsledném produktu jsou jiné než v případě dusíku fixovaného nitrifikačními bakteriemi.

4) Mareš J.: Záhada dinosaurů. Svoboda-Libertas, 1993, ISBN 80-205-0374-9.

5) McLoughlin J., Evolutionary bioparanoia, Animal Kingdom April/May, 24–30, 1984.

6) McMenamin M. A. S., Schulte McMenamin D. L., Geological Society of America meeting, Minneapolis, Minnesota, 2011.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie

O autorovi

Tomáš Petrásek

Mgr. Tomáš Petrásek (*1984) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje ve Fyziologickém ústavu AV ČR, kde se zabývá výzkumem mozku a chování. Ve volném čase se věnuje popularizaci astronomie a astrobiologie.
Petrásek Tomáš

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...