Civilizace z hlubin času

Představa jiného biologického druhu nadaného inteligencí na naší úrovni, či ještě lépe disponujícího také rozvinutou kulturou, technologií a vědou, fascinuje vědce i laiky. Pátrání po takových bytostech v hlubinách kosmu patří mezi legitimní směry vědeckého bádání. Naopak myšlenka, že „ne-lidské“ civilizace se mohly v minulosti zrodit i na Zemi, se doposud objevovala relativně okrajově, zpravidla mimo rámec seriózní vědecké diskuse.

Měli bychom tuto možnost a priori vylučovat, nebo jde o hypotézu vedoucí k testovatelným predikcím, kterou má smysl se zabývat? Tuto otázku si v článku nazvaném „Siluriánská hypotéza“ nedávno položili američtí badatelé Gavin A. Schmidt, klimatolog z Goddardova centra NASA, a Adam Frank, astrofyzik na univerzitě v Rochesteru.¹⁾

Času a prostoru pro takové civilizace bylo nepochybně dost. Mnohobuněčné organismy existují na Zemi přes půl miliardy roků, zatímco evoluce člověka trvala několik málo milionů let. K něčemu podobnému tedy mohlo dojít více než jednou. Pokud by technologická inteligence byla adaptivní vlastností, jak si rádi myslíme, pak bychom vlastně očekávali, že k ní může evoluce konvergovat opakovaně. Je to ale skutečně tak?

Hledání mimozemských bytostí prozatím naráží na tzv. Fermiho paradox – skutečnost, že nikde nevidíme žádné známky působení vyspělých kosmických civilizací. Ve skutečnosti nejde o pravý paradox, jen o silný observační limit pro četnost a nápadnost takových civilizací – zjevně jich není tolik, anebo svou přítomnost neinzerují tak viditelně, jak by si optimisté mohli myslet. Jedním z řady možných vysvětlení je, že evoluce života ve skutečnosti vede k inteligenci jen velmi vzácně. Pokud jsme jedinou civilizací, která v bohaté a staré biosféře Země kdy vznikla, je to silný argument ve prospěch této možnosti.

Dnešní hlavonožci jsou pozoruhodná stvoření nadaná nečekanou inteligencí, která předčí i řadu obratlovců. Jejich vyspělé smyslové i manipulační orgány jim dávají značný potenciál k používání nástrojů a dalším formám složitého chování. Vzhledem k bohaté evoluční historii této skupiny je můžeme označit za jedny z kandidátů na budovatele minulých (i budoucích) civilizací. Je otázkou, nakolik je brzdou jejich technologického rozvoje vodní prostředí, v němž nelze např. rozdělat oheň, a nakolik jejich vlastní biologická omezení – většina hlavonožců umírá krátce po rozmnožování, a nemůže tedy předávat zkušenosti svým potomkům, jako to dělají mnozí savci.Snímek volné dílo, CC0

Stopy lidí

Opravdu jsme však jediní? Pokud existovala civilizace před člověkem, věděli bychom o ní? Schmidt a Frank ve své práci konstatují, že přímé doklady takové civilizace (např. budovy, artefakty či kosterní pozůstatky) by mohly být velmi snadno ztraceny v průběhu geologického času. Proto doporučují soustředit se na stopy takříkajíc nepřímé, třebaže to z pátrání vylučuje civilizace na předprůmyslové úrovni. Poukazují na to, že „antropocén“ jako období, pro něž je určující vliv člověka, za dobu v podstatě nepatrnou zanechal jasný podpis v mnoha celoplanetárních systémech.²⁾

Patří sem izotopové anomálie uhlíku (klesající podíl ¹³C/¹²C v důsledku rychlého spalování fosilních paliv), kyslíku (v souvislosti s rychlou změnou teploty) a dusíku (rozsáhlá fixace N₂ Haberovým-Boschovým procesem),³⁾ zvýšení obsahu těžkých kovů v usazeninách (emise těžkých kovů byly poměrně významné již u starověkých civilizací a jsou detekovatelné v sedimentech nebo ledovcových jádrech) i obecně zvýšená rychlost eroze, respektive sedimentace v důsledku odlesnění. Dopad lidstva na živou přírodu je snad ještě nápadnější: z fosilního záznamu bude možno vyčíst rychlé vymizení většiny velkých obratlovců a jejich nahrazení několika málo globálně úspěšnými invazními druhy (myš, potkan, kočka...), které nejspíš později odstartují nové evoluční radiace.

Řada z těchto stop ale doprovází i přirozené katastrofy kalibru velkých vymírání – to je pro lidstvo pochopitelně nelichotivá vizitka, ale hlavně to neumožňuje specifickou detekci zaniklých civilizací, leda snad na základě kombinace všech těchto faktorů.

Poměrně nezaměnitelný signál poskytuje přítomnost syntetických, v přírodě se nevyskytujících molekul, které lidstvo chrlí ve velkém a které se stanou součástí usazených hornin (halogenované uhlovodíky, steroidy, mikroplasty). Ačkoli z našeho pohledu jsou některé z nich „věčné“, jejich osud v geologickém čase je nejasný. Mnohem lépe odhadnutelné svědectví o naší přítomnosti by podaly umělé nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu, například ²⁴⁴Pu či ²⁴⁷Cm. Pokud Zemi postihne atomová válka či se do prostředí uvolní zplodiny jaderného štěpení, zůstanou tu ještě desítky či stovky milionů let.

Pokud by ve vesmíru běžně existovaly mimozemské civilizace, měli bychom vidět jejich signály – anebo alespoň nalézt stopy po tom, že si mimozemšťané na naší planetě kdysi udělali „piknik u cesty“. Dosavadní poznatky ale nasvědčují, že vyspělé technologické inteligence jsou spíše ojedinělým zjevem jak v kosmu, tak na Zemi.Snímek volné dílo, CC0

Pátrání v minulosti

Problémem pro detekci geologicky dávných civilizací je pochopitelně to, že o nich nic nevíme. Podobně jako v případě mimozemských inteligencí tak můžeme objevit jen druhy technologické, dostatečně vyspělé, produkující dostatečně mohutný signál natolik podobný našemu vlastnímu, abychom jej byli schopni vůbec rozpoznat – a to může být jen zlomek všech rozumných bytostí.

Schmidt a Frank se zde ale nezastavují a kladou si otázku, zda nějaké podobné nepřímé doklady skutečně nalézáme. Podezřele vyhlíží termální maximum na rozhraní paleocénu a eocénu před 56 miliony let, kdy (tak jako dnes) se do atmosféry uvolnilo velké množství uhlíku a došlo k rapidní změně klimatu. Navíc jde o dobu velkých změn v živé přírodě, období zvýšené eroze a anomální depozice některých kovů.

Fosilní kostra triasového ryboještěra rodu Shonisaurus nalezená v Nevadě. Nápadné seskupení obratlů inspirovalo amerického paleontologa Marka McMenamina ke spekulaci, že byly seřazeny záměrně. Za možného pachatele označil hypotetického obřího hlavonožce, který shonisaury požíral či dokonce lovil, a následně si hrál s jejich ostatky, takže by mohlo jít o jakési „umělecké dílo“. Hlavonožci se sice v triasových mořích vyskytovali, to však ještě není důkazem jejich autorství. Podle většiny odborníků navíc mohlo k takovému uspořádání obratlů dojít i při přirozeném rozpadu kostry.Snímek Mark McMenamin

Rozličné anomálie podobného druhu lze vysledovat i jinde v geologickém záznamu druhohor a třetihor. A samozřejmě je tu ze všech největší a nejzáhadnější vymírání na konci permu, kde různé zajímavé paralely s dneškem můžeme vystopovat také. V řadě případů lze ovšem jako pravděpodobného viníka uvolnění fosilního uhlíku označit vulkanismus a ani v těch ostatních zatím nemáme sebemenší důvod usuzovat na působení dávného průmyslu.

Téma pozemských civilizací před člověkem není zdaleka nové a neomezovalo se jen na fantastickou literaturu. Dosti často se objevovaly úvahy o možnosti civilizace dinosauřího původu.⁴⁾ John McLaughlin dal již v roce 1984 do souvislosti velké vymírání a s ním související anomálie na konci křídy s aktivitami této hypotetické civilizace nápadně podobným způsobem, jak to nyní navrhují Schmidt a Frank, ale nesetkal se s významnějším ohlasem odborné veřejnosti.⁵⁾ Bude zajímavé sledovat, zda i aktuální pokus přitáhnout k tématu pozornost upadne v zapomnění, či zda na něj navážou další výzkumy nebo alespoň odborná diskuse.

Zajímavá je i související otázka, zda v geologické minulosti existovaly alespoň druhy disponující velkými mozky a komplexním chováním podobně jako recentní kytovci, lidoopi či krkavcovití ptáci, které jsou předstupněm (či počátečním stadiem) technologické kultury. Byla v historii Země hojná inteligence, ale vzácná technologie? Nebo je vysoká inteligence sama o sobě dosti nedávným evolučním vynálezem, který se objevil v řadě linií nezávisle? První i druhá možnost je znepokojující a přináší netriviální důsledky nejen pro úvahy o původu člověka, ale také pro pátrání po mimozemských inteligencích.

Bylo by pochopitelně bláznivé hledat za každým hromadným vymíráním či prudkým oteplením ruku (případně klepeto nebo chapadlo) „ne-lidské“ inteligence, podobně nesprávné by však bylo naopak kategoricky vylučovat existenci něčeho, co neodporuje žádným přírodním zákonitostem a co doposud nikdo nehledal. Lze oprávněně předpokládat, že většina vědců z relevantních oborů o možnosti pradávné civilizace nikdy neuvažovala, takže šance, že by nalezli a správně vyložili případnou známku jejího působení, je velmi blízká nule. Pokud by se dejme tomu v druhohorních vrstvách objevil primitivní kamenný nástroj, jaká by byla naděje, že by byl paleontology rozpoznán?

Zajímavým příkladem neotřelé (byť téměř určitě chybné) interpretace fosilního nálezu může být příspěvek amerického paleontologa Marka McMenamina. Ten v roce 2011 spekuloval o tom, že nepřirozeně působící seskupení 228 milionů let starých koster ichtyosaurů z naleziště v Nevadě má na svědomí obří hlavonožec, který si s kostmi „hrál“ a sestavoval z nich geometrické obrazce.⁶⁾ 

Zajisté zde existuje prostor pro seriózní bádání, podobně jako na poli SETI – přinejmenším lze postupně vylučovat kandidátní signály a dospět k určitým limitům pro četnost či nápadnost takových civilizací. Popřejme všem, kteří se o to pokusí, hodně štěstí.