i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Müllerovští mimetici z Chile

 |  9. 1. 2017
 |  Vesmír 96, 12, 2017/1

Mimeze neboli napodobování živých i neživých objektů živočichy či rostlinami pro nás ani po dvou stech letech, kdy slovo „mimikry“ poprvé použili angličtí přírodozpytci W. Kirby a W. Spence, nepřestává být jedním z nejpozoruhodnějších evolučních fenoménů. Tradičně rozeznáváme mimezi batesovskou, při které jedlý druh napodobuje druh jedovatý, a mimezi müllerovskou, při níž dochází k vzájemnému připodobňování dvou, ale i více nejedlých druhů (pole mimetických jevů je však mnohem bohatší, viz například Vesmír 81, 497, 2002/9).

Jelikož dobře prostudovaných müllerovských mimetiků není mnoho, zaměřila se skupina badatelů z USA a Kanady na prozkoumání jihoamerických střevlíků rodu Ceroglossus, kteří se jeví vhodnými kandidáty pro studium tohoto typu mimeze. Tito nápadně zbarvení brouci jednak disponují žlázkami, kterými vylučují nechutné chemické látky, jednak vykazují také značnou vnitrodruhovou rozmanitost ve zbarvení svých krovek a barva často, ale nikoli bez výjimky, silně koreluje s geografickým výskytem brouka. Autoři výzkumu se blíže podívali na tři druhy náležející do rodu Ceroglossus. Prvním krokem bylo získání informace o zbarvení bezmála dvou stovek sledovaných jedinců. Jelikož hlavními predátory těchto brouků jsou ptáci, jejichž zrak je citlivý i na ultrafialové světlo, byla spektrofotometrická měření krovek provedena v rozsahu vlnových délek od blízkého ultrafialového záření až po červené světlo (300–700 nm). Molekulární analýza pak poskytla údaje o fylogenetických vztazích mezi studovanými brouky, aby bylo možno posoudit, do jaké míry stojí za barvou jedinců jejich vzájemná příbuznost.

Výsledky jasně ukázaly, že druhová příslušnost ve zbarvení jednotlivých geografických skupin nehrála roli, stejně tak nebylo rozložení barevných variet dílem pouhé náhody. Nejlepším vysvětlením pro podobnost sympatricky žijících druhů je tak nakonec skutečně uvažovaný typ mimeze. Nutno podotknout, že tento výzkum byl teprve prvním krokem ve studiu zástupců rodu Ceroglossus jako možných müllerovských mimetiků. O jejich ekologii toho totiž zdaleka nevíme tolik, kolik bychom si přáli. Navíc existuje mnoho lokalit, na nichž jsou všechny studované druhy navzájem barevně velmi odlišné, a je otázka, co za tím může stát. Autoři jako možné příčiny probírají selekční tlaky ze strany několika různých predátorů či dopady pleistocenního zalednění, které neumožnilo evoluční vývoj dokonalejší mimeze, jak ji známe například u některých tropických motýlů. Ale zjištěné nesrovnalosti nejsou překážkou, naopak je možné, že před sebou máme vhodný model pro studium samotného průběhu mimetického připodobňování několika druhů, a můžeme si tak být jisti, že o střevlících rodu Ceroglossus v této souvislosti ještě uslyšíme.

Munoz-Ramirez et al., Biology Letters, DOI: 10.1098/rsbl.2016.0429

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné