Proč je dobré nebýt kanibalem

Co se potravy týče, má hypotetický živočich několik málo možností k volbě. Může přijímat pouze živočišné bílkoviny, a tudíž být výhradní masožravec. Nebo může pojídat výlučně rostlinná pletiva, a vybrat si tak herbivorii. Smíšená strategie, kombinující přínosy obého, je však nejrozšířenější; takoví všežravci mají teoreticky nejlepší podmínky, protože mají větší šanci najít či ulovit něco k snědku. Přirozená potravní strategie člověka je omnipotentní všežravost, i když se najdou výjimky, které se vyhýbají buď zelenině, či naopak zvířecím produktům (Některé opravdu výstřední strategie, např. breathariánství, aquariánství či pivařství jsou dlouhodobě neudržitelné.) Důvody k tomu takoví lidé mají různé – osobní preference, argumenty etické, pseudovědecké a vědecké (těch je nejméně). Jeden vědecký souvisí s přenosem parazitů z potravy na jejího konzumenta, přičemž míra „kompatibility“ parazitů kořisti a predátora souvisí s jejich fylogenetickou příbuzností.

Wolbachia je bakterie, která žije v cytoplazmě v buňkách některých členovců a hlístic. Způsobuje hostitelům cytoplazmatickou inkompatibilitu (neschopnost nakaženého samce oplodnit nenakaženou samici), partenogenezi (schopnost napadených samic rozmnožovat se bez páření) a feminizaci genetických samců neboli dokáže nakaženým samicím přetvořit v potomstvu jejich syny (tj. samce) na tzv. fenotypové samice (podrobněji viz Vesmír 74, 667, 1995/12). To vše wolbachii napomáhá v jejím vertikálním šíření neboli z matky na její potomstvo. Zároveň se tím významně zvyšuje promořenost populace, protože nakažené samice plodí téměř jen samičí potomstvo, které je schopné partenogeneze. Jsou tudíž mnohem úspěšnější než samice nenakažené, které mají kvůli plození synů poloviční reprodukční úspěch.

Wolbachie byla prokázána u dvou třetin zkoumaných druhů suchozemských stejnonožců, přičemž v některých oblastech je promořenost tak vysoká, že u řady druhů „opravdové samce“ ve volné přírodě prakticky nenajdete. Jak ale dochází k primární nákaze? Francouzští výzkumníci dokázali, že nakazit se lze i potravou, konkrétně kanibalismem. Suchozemští stejnonožci se sice živí hlavně rozkládajícím se rostlinným opadem, ale nepohrdnou ani živočišnými zbytky. Kanibalismus není vzácný, protože mladí stejnonožci musejí získat také symbiotické bakterie žijící výlučně v jejich hepatopankreatu (viz Vesmír 94, 605, 2015/11). Francouzi krmili dva druhy svinek nakaženými oslabenými jedinci a potvrdili, že wolbachie se dokázala dostat přes střevní stěnu a usídlit se v jejich nervových buňkách i vaječnících. Naštěstí wolbachie nemá podobný dopad i na náš druh. Věřím, že pod hrozbou feminizace synů by vegetariánství získalo mnohem vyšší popularitu mezi běžnými lidmi.

Le Clec’h W. et al., PLoS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0060232