Stromatolity

Stromatolity jsou často pokládány za nejstarší makroskopické pozůstatky života. V buližnících starohorního stáří ze západních a středních Čech se vyskytují útvary, o nichž se předpokládá, že jde o stromatolity. Je tomu vskutku tak? Jsou opravdu všechny stromatolity biogenního původu?

V horninovém záznamu na území České republiky byly stromatolity rozpoznány v usazeninách několika geologických období. Vynecháme pro tuto chvíli recentní výskyty v potůčcích a tůních bohatých na rozpuštěný uhličitan vápenatý. Pokud jde o fosilní stromatolity u nás, nejméně problematické jsou nálezy z vápenců devonského stáří přiléhajících ke koněpruskému korálovému útesu a z vápenců obdobného stáří v Moravském krasu. Méně jistoty panuje ohledně stromatolitů z ordovických mořských lagun, ve kterých se srážely sedimentární železné rudy a vrstvičky fosfátů. Nejtěžším oříškem pak je zhodnocení předpokládaných stromatolitů starohorního stáří ze západočeských a středočeských silicitů, tradičně zvaných buližníky.

Více než sto let od objevu

Geolog Ernst Kalkowsky (1851–1938) je dnes znám především jako autor pojmu stromatolit, který publikoval v roce 1908. Ve vápencových usazeninách slaných suchých pánví spodního triasu v pohoří Harz nacházel hlízovité a polokulovité, zpravidla několik decimetrů až dva metry velké útvary složené z tenkých vrstviček s odlišnou texturou a složením. Hlízy se často vyskytovaly ve vrstvách složených z drobných, uvnitř rovněž laminovaných kuliček vápence – ooidů. Kalkowsky vyslovil hypotézu, že laminy jak ve stromatolitech, tak v ooidech vznikly činností mikroorganismů, které se zásadně podílely na srážení uhličitanu vápenatého i na zachycování drobných zrnek minerálů přítomných ve vodě. Přímé důkazy neměl, správně však tušil, že čistě abiogenní pochody by obvykle vedly k jinému výsledku. Je zapotřebí zdůraznit, že Kalkowsky nebyl první, kdo popsal stromatolity: vícekrát v 19. a na samém počátku 20. století byly popsány jako zkamenělé řasy, prvoci nebo jako konkrece (Vesmír 93, 561, 2014/10), tedy jako výsledek zpevňovacích procesů v horninách, tzv. diageneze.