Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Stromatolity

Nejstarší makroskopické zkameněliny?
 |  14. 7. 2016
 |  Vesmír 95, 456, 2016/7

Stromatolity jsou často pokládány za nejstarší makroskopické pozůstatky života. V buližnících starohorního stáří ze západních a středních Čech se vyskytují útvary, o nichž se předpokládá, že jde o stromatolity. Je tomu vskutku tak? Jsou opravdu všechny stromatolity biogenního původu?

V horninovém záznamu na území České republiky byly stromatolity rozpoznány v usazeninách několika geologických období. Vynecháme pro tuto chvíli recentní výskyty v potůčcích a tůních bohatých na rozpuštěný uhličitan vápenatý. Pokud jde o fosilní stromatolity u nás, nejméně problematické jsou nálezy z vápenců devonského stáří přiléhajících ke koněpruskému korálovému útesu a z vápenců obdobného stáří v Moravském krasu. Méně jistoty panuje ohledně stromatolitů z ordovických mořských lagun, ve kterých se srážely sedimentární železné rudy a vrstvičky fosfátů. Nejtěžším oříškem pak je zhodnocení předpokládaných stromatolitů starohorního stáří ze západočeských a středočeských silicitů, tradičně zvaných buližníky.

Více než sto let od objevu

Geolog Ernst Kalkowsky (1851–1938) je dnes znám především jako autor pojmu stromatolit, který publikoval v roce 1908. Ve vápencových usazeninách slaných suchých pánví spodního triasu v pohoří Harz nacházel hlízovité a polokulovité, zpravidla několik decimetrů až dva metry velké útvary složené z tenkých vrstviček s odlišnou texturou a složením. Hlízy se často vyskytovaly ve vrstvách složených z drobných, uvnitř rovněž laminovaných kuliček vápence – ooidů. Kalkowsky vyslovil hypotézu, že laminy jak ve stromatolitech, tak v ooidech vznikly činností mikroorganismů, které se zásadně podílely na srážení uhličitanu vápenatého i na zachycování drobných zrnek minerálů přítomných ve vodě. Přímé důkazy neměl, správně však tušil, že čistě abiogenní pochody by obvykle vedly k jinému výsledku. Je zapotřebí zdůraznit, že Kalkowsky nebyl první, kdo popsal stromatolity: vícekrát v 19. a na samém počátku 20. století byly popsány jako zkamenělé řasy, prvoci nebo jako konkrece (Vesmír 93, 561, 2014/10), tedy jako výsledek zpevňovacích procesů v horninách, tzv. diageneze.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné