Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Stromatolity

Nejstarší makroskopické zkameněliny?
 |  14. 7. 2016
 |  Vesmír 95, 456, 2016/7

Stromatolity jsou často pokládány za nejstarší makroskopické pozůstatky života. V buližnících starohorního stáří ze západních a středních Čech se vyskytují útvary, o nichž se předpokládá, že jde o stromatolity. Je tomu vskutku tak? Jsou opravdu všechny stromatolity biogenního původu?

V horninovém záznamu na území České republiky byly stromatolity rozpoznány v usazeninách několika geologických období. Vynecháme pro tuto chvíli recentní výskyty v potůčcích a tůních bohatých na rozpuštěný uhličitan vápenatý. Pokud jde o fosilní stromatolity u nás, nejméně problematické jsou nálezy z vápenců devonského stáří přiléhajících ke koněpruskému korálovému útesu a z vápenců obdobného stáří v Moravském krasu. Méně jistoty panuje ohledně stromatolitů z ordovických mořských lagun, ve kterých se srážely sedimentární železné rudy a vrstvičky fosfátů. Nejtěžším oříškem pak je zhodnocení předpokládaných stromatolitů starohorního stáří ze západočeských a středočeských silicitů, tradičně zvaných buližníky.

Více než sto let od objevu

Geolog Ernst Kalkowsky (1851–1938) je dnes znám především jako autor pojmu stromatolit, který publikoval v roce 1908. Ve vápencových usazeninách slaných suchých pánví spodního triasu v pohoří Harz nacházel hlízovité a polokulovité, zpravidla několik decimetrů až dva metry velké útvary složené z tenkých vrstviček s odlišnou texturou a složením. Hlízy se často vyskytovaly ve vrstvách složených z drobných, uvnitř rovněž laminovaných kuliček vápence – ooidů. Kalkowsky vyslovil hypotézu, že laminy jak ve stromatolitech, tak v ooidech vznikly činností mikroorganismů, které se zásadně podílely na srážení uhličitanu vápenatého i na zachycování drobných zrnek minerálů přítomných ve vodě. Přímé důkazy neměl, správně však tušil, že čistě abiogenní pochody by obvykle vedly k jinému výsledku. Je zapotřebí zdůraznit, že Kalkowsky nebyl první, kdo popsal stromatolity: vícekrát v 19. a na samém počátku 20. století byly popsány jako zkamenělé řasy, prvoci nebo jako konkrece (Vesmír 93, 561, 2014/10), tedy jako výsledek zpevňovacích procesů v horninách, tzv. diageneze.

Nyní vidíte 20 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...