Rozhovor s čtenářem o tradici

1956:

Jistý čtenář — Už zase turbina? Víte, já mám dojem, že takové ty věci jako stroje v dolech a výroba antibiotik a … a generátory a letadla, to že prostě do Vesmíru nepatří.

Jistý, poněkud zidealisovaný člen redakční rady (redaktor se jim nemá říkat) — Proč?

Jistý čtenář — Protože Vesmír – to má být o přírodě, o rostlinách, o zvířatech, o minerálech a tak.

Jistý člen — Penicilin a ocel do přírody nepatří?

Jistý čtenář — Ano … ale Vesmír má být jen o přírodních vědách.

Jistý člen — Kdo vám to říkal?

Jistý čtenář — Nikdo, já si to myslím. A přírodní vědy, to je botanika, zoologie a geologie.

Jistý člen — Kde jste to četl?

Jistý čtenář — Nikde, já si to myslím.

Jistý člen (taktně) — Aha.

Jistý čtenář — Nějaké stroje – kohopak to zajímá. Tomu nikdo nerozumí. To máte zrovna jako s tou filosofií. To když dřív ve Vesmíru bylo, jak veverka nesla v čumáčku mech a vlezla do řeky a všechny blechy z ní vyskákaly do toho mechu a ona ho pak pustila po vodě – to bylo zajímavé!

Jistý člen — To bylo skutečně podařené.

Jistý čtenář — Tu techniku a fysiku a filosofii – tomu já nerozumím, to já vždycky přeskočím.

Jistý člen — Jste si jist, že kdybyste to naopak vždycky četl, že byste tomu neporozuměl? Jste si jist, že otázky, na jejichž řešení záleží náš život a naše myšlení, že to skutečně nikoho nezajímá?

Jistý čtenář — No jist si nejsem, ale mne to nezajímá. A vůbec, copak tu není tradice? Tady se pořád něco zavádí, ale ta krásná věkovitá tradice Vesmíru – to není nic, to vás nezavazuje? Já znám Vesmír od roku 1937 a vždycky to šlo bez generátorů a kvantové mechaniky a bez darwinismu. Jistý člen — Ono se snad ve světě a v životě dost mění, musíme snad rozšiřovat svůj obzor a své požadavky, ne?

Jistý čtenář — Mění, mění. Ale ta tradice!

Jistý člen — Ano, tradice… (Vyjímá z knihovny omšelý svazek.) Vy tedy máte za to, že tradicí Vesmíru je psát o veverkách. Tak se podívejme tady do starého Vesmíru, třeba ročník 1875. Tady je opravdu hodně článků o zvířatech… Kaiman čili alligátor, Kuňka ohnivá, Blboun nejapný, Americké sardinky, Lýkožrouti čili borovci na Šumavě, Obecný geko, Nový škůdce cukrovky…

Jistý čtenář — No tak vidíte! Ta tradice…

Jistý člen — Ano, tenkrát to také odpovídalo stavu naší přírodovědy, popis přírodnin. Ale pojďme dále. Tady je botanika… Mléčné stromy, Libostrom zprorážený, Ločidlo čertovo lejno, Červená plíseň bramborová, Pochýbek Hausmannův, ale tady v anorganických vědách máte taky Amiant, osinek a jejich technické užívání, Arsen v látce viněné, Výroba papírové látky ze dřeva způsobem novějším, Elektrické zapalovadlo, Mluvící telegraf a tak dále. Celý oddíl geologie, chemie a fysiky je zaměřen velmi prakticky a přímo technologicky. A tady máte celý jeden oddíl časopisu, nazvaný Obchod a průmysl, a má v ročníku 15 titulů a zde máte i ten darwinismus na stránce 227. Já myslím, že bychom měli hodně práce, abychom dnes ve Vesmíru zastihli tolik z národního života, z praxe a společensky významných otázek, abychom se vyrovnali tomu, co tenkrát Vesmír znamenal. Skutečně, to je tradice…

Jistý čtenář — A to tam bylo také tolik cizích slov a vzorců?

Jistý člen — Nebylo, ale tenkrát také nevycházelo pět-šest přístupných knih a osm popularisačních časopisů měsíčně, nebylo filmů, rozhlasu a přednáškových cyklů. Myslíte, že by to všechno mělo psát a mluvit pořád o jednom, na jedné úrovni a pořád stejně kolem dokola? Já myslím, že by to mělo spíš navazovat jedno na druhé.

Jistý čtenář — Ale kdo to má všechno stihnout?

Jistý člen — Ne všechno, stačí jen hledat vysvětlení, když něčemu nerozumím. Také je dobře zeptat se redakce a žádat vysvětlení temných věcí v časopise. To je moc dobrý způsob. Už jste to někdy udělal?

Jistý čtenář — Neudělal.

Jistý člen — A uděláte to?

Jistý čtenář (jistě to udělá).

Miroslav Holub (Vesmír 35, 74, 1956/3)

2016:

Miroslav Holub (1923–1998) byl nejen významný básník a esejista, ale také imunolog a dlouholetý redaktor Vesmíru. V letech 1954–1972 pracoval v Mikrobiologickém ústavu ČSAV, od r. 1972 do své smrti v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Vesmír začal redigovat už za svých studentských let. Od č. 1950/6 působil v redakční radě: jako tajemník (r. 1952), jako výkonný redaktor (od r. 1953 do r. 1966). Do roku 1970 zůstal ještě jejím členem, ale v atmosféře let sedmdesátých už nebylo možné ani to. Do redakční rady se vrátil až v dubnu 1990.

V padesátých letech byl silný tlak na to, aby věda sloužila průmyslu, aby pomáhala budovat socialismus pomocí uhlí a oceli. A v tematickém zaměření Vesmíru se to do jisté míry odráželo. Přesto nám tento rozhovor připadá docela nadčasový.

-ov-