Šťáva
| 7. 1. 2016Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.
Snad ve všech učebnicích vypadá schéma buňky jako váček, ve kterém se vznášejí organely – jádro, mitochondrie, Golgiho aparát ap. (viz obr.). U toho bývá napsáno, že je to zjednodušující schéma, že cytoplazma má velice složitou strukturu a že „buněčnou šťávou“ ji mohli nazývat snad jen dávní cytologové z 19. století. Ne aby u zkoušky někdo argumentoval buněčnou šťávou! Vždyť „dnes“ už někteří badatelé pochybují dokonce i o tom, zda jsou v cytoplazmě vůbec nějaké roztoky; zda nejde o složité proteinové útvary s navázanou strukturní vodou. Pokud je v buňce nějaká šťáva, čili homogenní vodní roztok, tak je to obsah rostlinných vakuol – to, co vyždímáme třeba z citronu. Nedá se však nic dělat, od sedmé třídy nám v hlavě straší ikona buňky jako kotlíku se zeleninovou polévkou (ajntopf) – a dělá divy.