Šťáva

Snad ve všech učebnicích vypadá schéma buňky jako váček, ve kterém se vznášejí organely – jádro, mitochondrie, Golgiho aparát ap. (viz obr.). U toho bývá napsáno, že je to zjednodušující schéma, že cytoplazma má velice složitou strukturu a že „buněčnou šťávou“ ji mohli nazývat snad jen dávní cytologové z 19. století. Ne aby u zkoušky někdo argumentoval buněčnou šťávou! Vždyť „dnes“ už někteří badatelé pochybují dokonce i o tom, zda jsou v cytoplazmě vůbec nějaké roztoky; zda nejde o složité proteinové útvary s navázanou strukturní vodou. Pokud je v buňce nějaká šťáva, čili homogenní vodní roztok, tak je to obsah rostlinných vakuol – to, co vyždímáme třeba z citronu. Nedá se však nic dělat, od sedmé třídy nám v hlavě straší ikona buňky jako kotlíku se zeleninovou polévkou (ajntopf) – a dělá divy.