Světoobčan Albert Einstein

Okolnost, že v tomto roce uplynulo 100 let od formulace obecné teorie relativity, připomínala během roku řada časopisů, mezi prvními časopis Science, kde již 6. března vyšla speciální sekce „Einstein’s vissions“ (Science 347, 1082–1108, 2015). Časopis Scientific American věnoval tomuto výročí dokonce celé zářijové číslo.

Proč jsme stále fascinováni osobou Alberta Einsteina a jeho teoriemi relativity? Snad za to může obraz osamělého génia. Možná však sehrála ve vzestupu Einsteinovy proslulosti svou roli také potřeba úniku z hrůz první světové války. Zatímco Einstein byl přesvědčen o správnosti své teorie už roku 1915, kdy jeho teorie správně vysvětlila pohyb planety Merkur, část fyziků ji neakceptovala (zejména experimentátoři) a pro širší veřejnost byla jeho teorie jen obskurní záležitostí na pozadí probíhající světové války. K podstatnému zlomu v přijímání této teorie došlo po Eddingtonově expedici, jež změřila předpovězený ohybu světla při zatmění Slunce v roce 1919.

Představy další velké teorie 20. století – kvantové fyziky – se rodily postupně a na její definitivní podobě se podílela řada fyziků. Připomeňme alespoň některé ze zakladatelů: Niels Bohr, Max Born, Erwin Schrödinger, Werner Heisenberg, Luis de Broglie, Paul Dirac, Wolfgang Pauli. V dlouhé řadě diskusí především s Nielsem Bohrem přispěl i Albert Einstein. Obecná teorie relativity se také nezrodila náhlým prozřením a zvoláním „heuréka“, Albert Einstein na ní pracoval nejméně osm let, je však celá jeho intelektuálním výkonem. Během následujícího století přestála všechny testy a stala se základním pilířem astrofyziky (spolu se standardním modelem elementárních částic).

Ponechme však stranou odbornou stránku teorie relativity a připomeňme, že nakladatelství Princeton University Press ve spolupráci s The Einstein Paper’s Project (www.einstein.caltech.edu) zpřístupnilo přes 5000 dokumentů z prvních 44 let Einsteinova života. Dostupné jsou na einsteinpapers.press.princeton.edu. Část dokumentů, které byly původně publikovány v němčině, je přeložena do angličtiny.

Vraťme se však ještě k jiné stránce osobnosti Alberta Einsteina. Období první světové války prožíval Einstein v Berlíně. Těžce nesl, že Petici kulturnímu světu na podporu německého militarismu (podle počtu podpisů známou jako Manifest třiadevadesáti) spolupodepsali Fritz Haber, Walter Nernst a Max Planck. Charakter petice určují věty jako „Nebýt německého militarismu, byla by německá kultura vymazána z povrchu země… Tento boj povedeme až do konce jako vzdělaný národ, národ, jemuž je dědictví Goethovo, Beethovenovo a Kantovo stejně svaté jako domov a vlast.“¹⁾

Spolu s Georgem Friedrichem Nicolaiem se Einstein rozhodl napsat Manifest Evropanům,²⁾ který však nenašel mnoho podpory. Jak uvádí v Einsteinově biografii Walter Isaacson: „O dobové atmosféře výmluvně svědčí fakt, že Einstein s Nicolaiem dokázali pro svou výzvu najít jen dva další zastánce.“ Odvahu nejít s proudem osvědčil Einstein i mnohem později, když se v padesátých letech v období mccarthismu otevřeně vůči němu vymezil. Isaacson k tomu uvádí: „Nastalá situace Einsteina tížila. Připomínala mu třicátá léta, kdy se vzmáhal nacismus a antisemitismus. ,Opakuje se dávná německá pohroma,‘ psal v dopise belgické královně matce z počátku roku 1951. ,Lidé se bez odporu smíří s poměry a připojí se k silám zla.‘“

Einstein měl za to, že právě intelektuálové mají povinnost chránit svobodu myšlení, a mají mít tedy i odvahu nejít s proudem.