Skalní řícení v Hornsundském fjordu, jz. Špicberky

V letošním roce proběhla již sedmá expedice Oddělení inženýrské geologie ÚSMH AV ČR, v. v. i. na souostroví Špicberky. Dlouhodobé výzkumy probíhají v oblasti fjordu Hornsund, poblíž polární stanice Geofyzikálního ústavu Polské Akademie Věd. I v letošním roce pokračoval výzkum velkých skalních řícení, kterých bylo v oblasti fjordu identifikováno několik.

Největším z nich je akumulace pod vrcholem Rotjesfjellet, ležící na severozápadním okraji fjordu. V existujících geologických a geomorfologických mapách je uváděna jako moréna nebo skalní ledovec. Při podrobných výzkumech v minulých letech byl ovšem prokázán polygenetický původ této akumulace, a to pomocí detailního terénního průzkumu, analýz leteckých snímků a pozemního laserového skenování (LiDAR), kterým byla přesně vymezena studovaná akumulace a určen objem zřícených hmot. Dále bylo využito dvou metod datování pro porovnání stáří akumulace s okolními skalními ledovci. Pomocí Schmidtova kladiva bylo zjištěno, že povrch skalních bloků, ležících na povrchu akumulace je méně zvětralý, a tedy mladší, než bloky ležící na okolních skalních ledovcích. Pomocí porovnání velikostí lišejníků rodu Rhizocarpon (lichenometrie) bylo rovněž potvrzeno, že bloky ležící na zkoumané akumulaci jsou mladší (lišejníky na nich byly menší). Pro Špicberky navíc existují tzv. kalibrační křivky, kdy je možné odvodit absolutní stáří lišejníků podle jejich velikosti. Z našich výzkumů vyplývá, že stáří lišejníků na zkoumané akumulaci dosahuje maximálně cca 250 let, kdežto na okolních akumulacích až 600 let. Pomocí metody elektrické odporové tomografie (ERT) byly změřeny odporové charakteristiky podloží pod akumulací a bylo zjištěno, že uvnitř akumulace se nachází led. Naše zjištění tak ukazují, že někdy během malé doby ledové (LIA, 0,1 – 0,6 ka) došlo k pádu cca 700 000 m³ skalních hmot na již existující skalní ledovec a vznikla tak polygenetická akumulace, geomorfologicky odlišná od okolních.

Další akumulace skalního řícení, která byla studována již druhou sezónu, se jmenuje Stonehengesteinane a tvoří ji skalní město obrovských bloků i přes 10 m vysokých. Protože akumulace má charakter komplikovaného skalního bludiště, nebylo možné využít pro přesné zmapování akumulace pozemního laserového skeneru. Z těchto důvodů bylo využito dálkově ovládané multikoptéry – dronu (UAV) - pro pořízení leteckých snímků akumulace, ze kterých byl následně fotogrammetricky metodou Structure from Motion (SfM) sestrojen digitální model území. To umožnilo přesné vymezení rozměrů akumulace i následný výpočet jejího objemu. Akumulace je 330 m dlouhá a 240 m široká. Pomocí metody elektrické odporové tomografie byly vytvořeny příčné a podélné řezy pod akumulací, které umožnily rozlišit vlastní materiál akumulace od podloží ležícího pod ní. Celkový spočítaný objem zřícených hmot dosáhl více než 500 000 m³. Charakter velmi porušené skály a absence lišejníků neumožnily použití dříve zmíněných metod datování. Naštěstí bylo možné z vyschlého jezírka na akumulaci odebrat organické sedimenty, které pomocí radiokarbonové metody více napoví o minimálním stáří akumulace.