Leona Chadimová: Krásy v prachu

Ta vášeň ale začala o pár týdnů dříve. Ve školce. Leona, tehdy ještě Koptíková, sbírala malé olivíny, které na procházkách nacházela podél cest. Líbila se jí jejich barva. Později ji dědeček vzal na pole, kde našla své první acháty, kolem rodných Semil se jich dalo najít velké množství. Nejraději se za nimi vypravovala na jižní stranu Kozákova.

V té době mezi její nejoblíbenější hračky patřily „krásy“, jak jim říkala; broušené kusy různobarevných sklíček, která se v Pojizeří a kolem Železného Brodu vyráběla. „Mívala jsem plný pytlík, ale už mi jich zůstalo jen pár,“ směje se geoložka. Asi proto nepřekvapí, že když přišla do první třídy a padla obligátní otázka na budoucí povolání, odzbrojila okolí okamžitou odpovědí, že touží být průvodkyní v Bozkovských dolomitových jeskyních.

„Ačkoliv všichni říkali, že mne zájem o minerály přejde a později mne od toho začali i jemně odrazovat s tím, že pro ženskou něco takového není, kameny mě zajímaly dál,“ vzpomíná a za nejpřínosnější pro rozvoj své lásky považuje geologickou rozmanitost okolí svého bydliště: pískovcová skalní města, naleziště achátů, lomy, kde se dal sbírat zelený olivín, apod. V patnácti letech splnila své předsevzetí a začala skutečně provázet v Bozkovských dolomitových jeskyních (vydrželo jí to dalších 11 let) a po gymnáziu zamířila do Prahy, na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Studovat geologii.

Měla štěstí na několik vynikajících pedagogů. Hned v prvním ročníku vysoké školy to byl prof. Petr Čepek, který přednášel všeobecnou geologii. Teprve tehdy pocítila pravé utvrzení, že si zvolila správný obor. Následující impuls přišel v 2. ročníku při přednáškách další postavy naší geologie, paleontologie a stratigrafie – prof. Ivo Chlupáče (1931–2002). Udělala kompromis mezi svými dvěma hlavními vášněmi (jeskyněmi a minerály) a za svou budoucí specializaci si vybrala vápencové systémy, v nichž je obojí. Diplomovou práci pak začala psát u prof. Chlupáče na téma „sedimentologický a stratigrafický výzkum vápencových uloženin ve středním devonu na území Českého krasu“. Když začala studovat 4. ročník, prof. Chlupáč zemřel. Ujal se jí proto doc. Jindřich Hladil z Geologického ústavu Akademie věd a přivedl ji k metodám, jež se dají aplikovat na vápencové horniny. Tak se dostala ke specializaci, jíž se věnuje dosud.