Petr Urban: Být věrný prožívané zkušenosti

Snad každý dospívající člověk si klade otázky týkající se smyslu života, plynutí času nebo hranic poznání. Většina z nás si dříve nebo později najde na některé otázky více či méně uspokojivé laické odpovědi a nad ostatními pokrčí rameny. Petr Urban se do nich naopak nořil stále hlouběji: „O prázdninách po třetím ročníku gymnázia jsem ležel v Platónových dialozích a dospěl jsem k přesvědčení, že není nic zajímavějšího než studium filosofie. Zalíbilo se mi zkoumat a překračovat obvyklé způsoby myšlení, s nimiž jsem se kolem sebe setkával.“

Inspirací mu byl i otec – neurolog, kterého svého času od studia filosofie odradilo pouze to, že české fakulty v té době ovládal marxismus- leninismus. Synovi zpřístupnil svou sbírku filosofických knih, které u nás před nástupem normalizace mohly vyjít.

Fenomenologie jako styl myšlení

V roce 1995 začal Petr Urban studovat filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, které tehdy dominovali žáci fenomenologa Jana Patočky. Patočkovými texty byl Urban ovlivněn už z domova, četl jeho interpretace Platóna a Sókrata: „Bylo pro mne fascinující, jak originálním způsobem se dá číst antická filosofie.“ Setkal se s Erazimem Kohákem, který se studenty na semináři překládal Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii od zakladatele fenomenologie, prostějovského rodáka Edmunda Husserla.

Není tedy divu, že právě k fenomenologii má Petr Urban nejblíže. Co pro něj znamená? „Velmi se mi líbí charakteristika, kterou používá Maurice Merleau-Ponty, francouzský fenomenolog poloviny 20. století. Hovoří o tom, že se jedná o určitý styl myšlení spíše než o nějaký filosofický systém nebo jednotnou školu. Jeho nejdůležitějším rysem je snaha o věrnost prožívané zkušenosti. Snažíme se o takovou vnímavost ke zkušenosti, která nám umožňuje popsat, co a jak prožíváme, aniž bychom naši zkušenost hned interpretovali pomocí obvyklých vzorců každodenního či vědeckého myšlení.“