mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Helitrony, transpozony stěhující geny

 |  17. 7. 2014
 |  Vesmír 93, 395, 2014/7

Helitrony (viz také Vesmír 93, 408, 2014/7) jsou DNA transpozony, které se šíří v genomech mechanismem podobným, jakým se replikují plazmidy a některé viry. Detaily jejich putování genomy však nejsou zatím zcela pochopeny. Byly objeveny teprve v roce 2001, avšak jejich přítomnost u širokého spektra druhů, jako je kukuřice, rýže, huseníček Thalův (Arabidopsis thaliana), octomilka (Drosophila melanogaster) nebo háďátko (Caenorhabditis elegans), naznačily, že půjde o elementy běžné u eukaryot, což se postupně potvrdilo. Objevitelé helitronů – Vladimír V. Kapitonov a Jerzy Jurka – se mimo jiné domnívají, že helitrony mohou být chybějícím evolučním článkem spojujícím prokaryotické elementy, využívající mechanismus otáčivé kružnice, a geminiviry. Struktura helitronů je jednoduchá, jsou dlouhé několik tisíc nukleotidů a obsahují zpravidla pouze gen s názvem RepHel, který kóduje vše potřebné pro jejich replikaci (funkci iniciace replikace, helikázy, endonukleázy, proteinázy). Někdy obsahují helitrony ještě další geny, např. gen RPA (replikační protein A), jehož produkt se váže na jednořetězcovou DNA. Na 3‘ konci helitronů se nachází krátký konzervativní úsek DNA, jenž tvoří vlásenku (mikrohelix).

Pozoruhodným rysem helitronů je skutečnost, že při své replikaci zachytávají i sousední oblasti DNA včetně genů, jejichž kousky se mohou spolu s helitrony přemístit do nového místa genomu. Helitrony tak při svém „skákání“ po genomu sbírají genové fragmenty. Možná podle „posbíraných genů“ dokážeme přesně vystopovat evoluční putování helitronů genomem. Transkripcí helitronů obsahujících zachycené genové fragmenty pak vznikají chimérické transkripty a zejména části genů, které kódují bílkoviny (exony), jsou takto „vystaveny“ a mohou se stát předmětem selekce. Podle některých autorů dokonce u celé čtvrtiny všech genů kukuřice byl alespoň nějaký jejich fragment zachycen helitrony. Transposony takto cestou přeskupování exonů (exon shuffling) mohou pomáhat tvorbě chimérických genů s novými funkcemi. Ukazuje se, že dnešní geny se vyvinuly z poměrně malého počtu genů a že počet základních modulů tvořících geny se možná pohyboval pouze ve stovkách. S těmito moduly pak evoluce pracovala jako se stavebnicí Lego – různě je duplikovala, přeskupovala a míchala z nich pestrobarevný genetický koktejl. Helitrony přitom byly užitečnými pomocníky.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Eduard Kejnovský

Doc. RNDr. Eduard Kejnovský, CSc., (*1966) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity. V Biofyzikálním ústavu AV ČR v Brně se zabývá studiem evoluce pohlavních chromozomů a dynamikou genomů. Na PřF Masarykovy univerzity přednáší evoluční genomiku. Je autorem několika knih nejen o genetice. Je členem Učené společnosti ČR.
Kejnovský Eduard

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...