O diceruO
| 12. 6. 2014Jsou malé, ale mají velkou moc. Malé molekuly RNA, dlouhé 20–30 nukleotidů, jsou důležitým nástrojem, který buňky používají ke kontrole aktivity svých genů. Přestože jejich funkce byla objevena poměrně nedávno (Andrew Z. Fire a Craig C. Mello 1998, Nobelova cena 2006), nejsou malé RNA v přírodě ničím ojedinělým. Ba právě naopak; u různých organismů hrají roli v tak důležitých fyziologických procesech, jako jsou imunitní odpověď, diferenciace buněk či vznik nádoru, a množství objevených malých RNA molekul rok od roku nezadržitelně stoupá.
Pojmenování „malé RNA“ je zastřešujícím názvem pro několik různých typů molekul s podobnou strukturou a funkcí. Všechny se skládají z tzv. nukleotidů, tedy základních stavebních jednotek, jimiž je tvořena mimo jiné také molekula DNA. Avšak zatímco na výrobu jedné lidské jaderné DNA potřebujeme několik miliard takovýchto podjednotek, pro vznik malých RNA jich stačí necelých třicet. Malá délka jim však nebrání ve vykonávání mnoha důležitých funkcí. Právě podle toho, jakou úlohu v buňce zastávají, a částečně také podle toho, jak vznikají, dělíme malé molekuly RNA do několika skupin, z nichž dvě nejvýznamnější a nejlépe prostudované jsou: mikroRNA, které fungují v dráze miRNA; a krátké interferující molekuly RNA, které se účastní procesu interference RNA. V české i anglické odborné literatuře se běžně používají zkratky, vycházející z anglických názvů všech zmíněných molekul a drah. Molekuly a dráha mikro RNA se shodně zkracují jako miRNA (z angl. micro RNA), krátké interferující molekuly RNA jsou označovány zkratkou siRNA (z angl. short interfering RNA) a interference RNA má zkratku RNAi (z angl. RNA interference).
Sledujte nás na sociálních sítích