Jak si modrásek povídá s mravenci

Zvuky lidem běžně slouží v každodenní vzájemné komunikaci, pro orientaci v prostoru i jako nástroj pro relaxaci a zábavu. Lze je ale využít také k manipulaci s ostatními, což se děje v živočišné říši např. u modrásků, a to dokonce na mezidruhové úrovni. Lidé umí vábit ptáky na jejich hlas pouštěný z reproduktorů, myslivci zas dují do tritonek, aby přilákali jeleny v říji. Motýli přistoupili na něco velmi podobného. Dokonale napodobují řeč mravenců, kteří s nimi pak jednají jako s vlastními larvami. Není proto divu, že modrásci dobré bydlo v mraveništi využívají po většinu svého života a také v něm přezimují.

Mravenci jsou hojně rozšířenou skupinou členovců. Odhaduje se, že hmotnost jejich těl víc než třicetinásobně převažuje biomasu lidstva. Jsou velmi výkonní v získávání potravy, a proto se také často stávají terčem útoku mnoha organismů, které žijí z jejich práce.

Housenky modrásků se nejprve živí na rostlinách, žerou květy a semena mateřídoušky, dobromysli nebo hořců (viz obr.). Ve čtvrtém instaru živnou rostlinu opustí, spadnou na zem, pomocí chemického mimikry¹⁾ přilákají mravence a nechají se jimi „adoptovat“. Ti si je přenesou do mraveniště a ubytují po boku svých vlastních larviček. Modrásci rodu Maculinea takto parazitují na několika málo druzích mravenců rodu Myrmica. Využívají hned dvě odlišné strategie. Druhy Maculinea alcon a M. rebeli se chovají jako kukačky a nechají se od mravenčích dělnic krmit; M. teleius a M. arion se živí přímo mravenčími larvami. U druhu M. nausithous se zatím neví jistě, kterou z obou strategií využívá, ale uvažuje se o tom, že se nechá krmit dělnicemi a občas se přikrmí mravenčí larvou. Kukaččí strategie se jeví výhodnější, neboť se v mraveništi uživí víc housenek najednou.

Kukaččí modrásci dokonce cílí na nejvyšší sociální status v mraveništi. Hlasem královen si podmaňují mravence do takové míry, že pokud mraveniště postihne nějaká katastrofa, dělnice zachraňují motýlí housenky mezi prvními a v případě nedostatku potravy je živí vlastními larvami.

Dravý styl života je mnohem náročnější, mraveniště uživí nanejvýš jednu takovou housenku. Po zimní hibernaci, kdy zhubne asi polovinu své hmotnosti, dokáže zlikvidovat i 200 mravenčích larev. To nezřídka může vést k vymření mraveniště a následnému vyhladovění samotné housenky. V západní a severní Evropě dokonce většina mravenčích kolonií nedosahuje dostatečné velikosti, aby uživily byť jen jednu dravou housenku modráska.

Analýzou zvuků (jejich délky, intenzity, frekvence opakování a hlavně frekvence jednotlivých zvukových vln společně tvořících výsledný tón) vyluzovaných dělnicemi a královnami mravenců se zjistilo, že se zvuky u obou kast liší. Když se nahrávky pouštěly mravenčím dělnicím, dělnice reagovaly mnohem výrazněji na královnin zpěv než na ten z vlastních řad. Při srovnání se zvuky modrásků se ukázalo, že kukaččí druhy napodobují spíš královnu a predátoři spíše dělníky.

Míra napodobování zvuků se u housenek modrásků během života mění. Před adopcí vyluzují kukaččí druhy zvuky méně často a podoba s mravenčí stridulací není tak přesná jako později, kdy se ocitnou v mraveništi; modrásci-predátoři to mají spíš naopak.

Jak housenky vyluzují zvuky? Nepřekvapí, že jinak než mravenci. Adoptované housenky modrásků mají na své kutikule drobné zoubky a hřebínek, kterým přes ně přejíždějí a tím zvučí. Mimoto můžou vyluzovat zvuky stlačením vzduchu pomocí břišních svalů. V evoluci takto vznikají různé orgány schopné vytvářet velmi podobný výsledný zvuk, který se zároveň modifikuje s vývojem daného jedince – modrásek v mraveništi časem vyspívá a přizpůsobuje tomu i své zvukové projevy.

Vzhledem ke složitému životnímu cyklu, který závisí na kvetení živné rostliny a na mravenčí péči, jsou modrásci poměrně náchylní ke změnám v životním prostředí, jako je masivní zemědělská produkce, kdy se k určitému datu synchronně několikrát do roka pokosí rozlehlé lány polí a luk a tím se sníží dostupnost vhodných útočišť pro tyto motýly i pro další organismy. Mnohem vhodnější bylo tradiční zemědělství, kdy kulturní krajinu tvořila pestrá mozaika pozemků a lidem trvalo delší dobu půdu obdělat, takže vždy zůstaly alespoň nějaké plochy netknuté. Tím se dnes inspirují moderní přístupy v managementu krajiny pro zachování biodiverzity (viz Péče o chráněná území, Vesmír 80, 226, 2001/4). Skutečný problém ohrožení modrásků se vyhrocuje s dalším poznáním. Jednotlivé druhy v sobě zřejmě skrývají několik druhů kryptických, které sice nejsou morfologicky rozlišitelné, nicméně existuje mezi nimi rozmnožovací bariéra. Z toho jasně plyne, že nyní odhadované velikosti populací těchto motýlů jsou ve skutečnosti ještě mnohem menší.