Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Pohřební služba u mravenců

 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 534, 2009/9

Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích. Svá hnízda – mraveniště – si sami stavějí. Jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu, a proto jsou předmětem zájmu myrmekologů, ekologů, etologů či biosociologů, ale i nás ostatních, kteří jsme fascinováni vysokou mírou jejich organizovanosti.
Mravence, který zemře v kolonii nebo v jejím blízkém okolí, rychle odnesou ostatní dělníci na vyhrazené místo – do mravenčí márnice. Odklízení mrtvých je důležitým hygienickým opatřením, které brání patogenním mikroorganismům proniknout do kolonie. Jak a kým je mravenčí hygienická služba řízena? Jak mravenci poznají, že jejich kolega zemřel a je třeba ho odklidit?

Jako většina činností mraveniště, je i tento proces řízen feromony. Entomologové se dlouho domnívali, že chemickým signálem k odnesení mravence jsou substance vznikající při rozkladu těla. Pozorováním mraveniště se ale zjistilo, že byl mravenec odnesen do márnice již za necelou hodinu po smrti, tedy dříve, než mohl rozklad začít. Nesrovnalost vysvětlili entomologové z Kalifornské univerzity v Riverside, kteří experimentovali s mravenci argentinskými (Linepithema humile). Zjistili, že pokud mravenec žije, syntetizuje dvě těkavé substance: dolichodial a iridomyrmecin. První byl nalezen rovněž v obranném sekretu pakobylek rodu Anisomorpha, druhý funguje jako signální molekula i u jiných mravenců a může též hrát úlohu poplachového, obranného nebo značkovacího feromonu. Obě substance se ukládají v mravencově kutikule a hrají úlohu feromonů, které ostatním mravencům zvěstují, že mravenec je živý. Jakmile mravenec zahyne, přestává jeho organismus tyto látky syntetizovat. Z kutikuly tyto substance vyprchají během asi 40 minut. Ztráta signálu je pro ostatní mravence informací o tom, že jejich kolega již nežije. (PNAS, DOI: 10.1073/pnas.0901270106)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...