fldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026b

Aktuální číslo:

2026/2

Téma měsíce:

Prvky vzácných zemin

Obálka čísla

Příčiny vzniku nádorového růstu

 |  5. 9. 2013
 |  Vesmír 92, 514, 2013/9

Výzkum rakoviny prochází peripetiemi, kdy se obvykle změní důraz na některé stránky tohoto velmi komplexního procesu, který se dosud nedaří jednoduše vysvětlit. K dispozici máme mozaiku událostí, z nichž se podle osobní zkušenosti i náklonnosti vybírají ty, které jsou potom označovány jako příčiny.

Zásadní přínos pro hlubší poznání nádorového procesu představovalo poznání genů, jejichž aktivace může spustit vznik nádorů nebo se na něm ve většině případů podílí. Určení těchto genů, které byly nazvány onkogeny, nám přinesla molekulárně-biologická analýza nádorotvorných retrovirů. I když další bádání vedlo ke zvýšení počtu onkogenů, jejich zastoupení v našem genomu zatím nepřevyšuje číslo okolo 60. Onkogeny tedy představují jen vybranou skupinu genů a jejich počet v poslední době nenarůstá. Spíše se rozšiřuje rozsah jejich působení. Zatímní odhady počtu genetických změn vedoucích ke vzniku nádoru se pohybují od jedné ku osmi. Jedničce odpovídá první určený onkogen src, o němž víme, že i v čistě molekulární formě jako DNA vyvolá vznik maligních nádorů asi po deseti dnech.

Onkogeny se staly cílem pokusů, jak ovlivnit nádorový proces, poněvadž se podařilo prokázat, že vypnutí onkogenu vede k regresi původního nádoru. Tyto výsledky stimulovaly úsilí vyvinout látky specificky inhibující určitý onkogen. Toho dosáhli biochemici v případě Abl onkogenu (proteintyrozinkinázy), který hraje rozhodující roli ve vzniku chronické myeloidní leukemie. Samozřejmě konstrukce cílených léčiv vyžaduje detailní poznání struktury onkogenu, a to z toho důvodu, aby léčivo zasáhlo jeho hlavní funkční oblast.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie

O autorovi

Jan Svoboda

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., (*1934) vystudoval PřF UK. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., se zabývá buněčnou a virovou genetikou, zejména kancerogenezí a nádorovými viry. Objevil virogeny retrovirů, jejichž vznik vyložil integrací do buněčného genomu. Je členem Evropské organizace molekulární biologie (EMBO), Americké i Evropské nádorové asociace, zakládajícím členem Učené společnosti ČR a dalších. Dosud pracuje v laboratoři.

Doporučujeme

Vítěz bere vše

Vítěz bere vše uzamčeno

Marek Janáč  |  25. 2. 2026
„Pokud by k nějaké kombinaci prudkého rozvoje schopností systémů umělé inteligence a průmyslu došlo kupříkladu jen v Číně, dostal by se zbytek...
Od kuriozit k Nobelově ceně

Od kuriozit k Nobelově ceně uzamčeno

Jan Demel  |  25. 2. 2026
O existenci porézních materiálů nemá většina lidí velké povědomí, ačkoliv je všichni běžně používáme – například pytlíček se silikagelem v krabici...
O slepici a vejci polární půdy

O slepici a vejci polární půdy uzamčeno

Miloslav Devetter  |  24. 2. 2026
Polární krajina je nahá. Jen místy je cudně přikryta chomáči nízké vegetace a na kopcích s bílými čepicemi ledovců. Je impozantní, je vyzývavá, je...