Příčiny vzniku nádorového růstu

Výzkum rakoviny prochází peripetiemi, kdy se obvykle změní důraz na některé stránky tohoto velmi komplexního procesu, který se dosud nedaří jednoduše vysvětlit. K dispozici máme mozaiku událostí, z nichž se podle osobní zkušenosti i náklonnosti vybírají ty, které jsou potom označovány jako příčiny.

Zásadní přínos pro hlubší poznání nádorového procesu představovalo poznání genů, jejichž aktivace může spustit vznik nádorů nebo se na něm ve většině případů podílí. Určení těchto genů, které byly nazvány onkogeny, nám přinesla molekulárně-biologická analýza nádorotvorných retrovirů. I když další bádání vedlo ke zvýšení počtu onkogenů, jejich zastoupení v našem genomu zatím nepřevyšuje číslo okolo 60. Onkogeny tedy představují jen vybranou skupinu genů a jejich počet v poslední době nenarůstá. Spíše se rozšiřuje rozsah jejich působení. Zatímní odhady počtu genetických změn vedoucích ke vzniku nádoru se pohybují od jedné ku osmi. Jedničce odpovídá první určený onkogen src, o němž víme, že i v čistě molekulární formě jako DNA vyvolá vznik maligních nádorů asi po deseti dnech.

Onkogeny se staly cílem pokusů, jak ovlivnit nádorový proces, poněvadž se podařilo prokázat, že vypnutí onkogenu vede k regresi původního nádoru. Tyto výsledky stimulovaly úsilí vyvinout látky specificky inhibující určitý onkogen. Toho dosáhli biochemici v případě Abl onkogenu (proteintyrozinkinázy), který hraje rozhodující roli ve vzniku chronické myeloidní leukemie. Samozřejmě konstrukce cílených léčiv vyžaduje detailní poznání struktury onkogenu, a to z toho důvodu, aby léčivo zasáhlo jeho hlavní funkční oblast.