Důležitost vzácnosti

Z obrovského množství druhů, které tu s námi na Zemi žije, je drtivá většina vzácná (Vesmír 88, 784, 2009/12), často reprezentovaná jen několika jedinci. Z toho logicky plyne, že když některý druh na světě vymře, bude to s největší pravděpodobností právě druh vzácný. Což by možná nevadilo. Ztráta druhu, který žije jen na malém území v omezené populaci, by nemusela být tak zásadní, jako když přijdeme o druh široce rozšířený. Jenže vzácný druh se od hojných druhů liší ve svých vlastnostech. A my nevíme, zda jsou tyto vlastnosti nahraditelné, ani to, jak mohou být podstatné pro fungování celého společenstva, kterého je onen druh součástí.

Právě tuto otázku si položil tým vedený Davidem Mouillotem z univerzity v Montpellier. Pokusili se zjistit, do jaké míry jsou vzácné druhy společenstev vysokohorských bylin, tropických stromů a ryb korálových útesů jedinečné ve svých vlastnostech a do jaké míry je mohou nahradit ostatní druhy ze stejných společenstev. Podle očekávání jim vyšlo, že vzácné druhy skutečně mají unikátní vlastnosti (vyjádřené například různými strategiemi či životními formami). Zajímavé ale je, že hojné druhy (ve srovnání s těmi vzácnými) zdaleka tolik jedinečných vlastností nemají. Ztrátou vzácného druhu tedy ztratíme nenahraditelnou životní formu či strategii s větší pravděpodobností.

To nám ale stále neříká nic o tom, zda a čím jsou tyto nenahraditelné vlastnosti významné. K tomu je potřeba prozkoumat zvlášť každý druh v kontextu jeho společenstva. Například korálová rybka Platax pinnatus dokáže nejefektivněji spásat velké mořské řasy, kterými koráli zarůstají, a nemohou se tím pádem obnovovat. Tropický strom Pouteria maxima zase svou schopností vzdorovat ohni chrání před požáry lesy východního pobřeží Francouzské Guyany. Jenže o významu mnoha dalších druhů toho stále moc nevíme, stejně jako nevíme, o které funkce jsme již přišli. Autoři proto zdůrazňují, že vedle kvantity druhové bohatosti (množství druhů) je neméně důležité chránit i její kvalitu neboli jedinečnost jednotlivých vlastností. Což se naštěstí, i když pomalu děje především díky vzrůstajícímu zájmu ekologů o toto téma.

Mouillot, D. a kol. 2013, PLoS Biology 11(5): e1001569. DOI: 10.1371/journal.pbio.1001569