Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Skákající geny v mozku a v rakovinných buňkách

 |  4. 4. 2013
 |  Vesmír 92, 197, 2013/4

Geny tvoří jen malou část naší genetické informace (genomu). Naopak transposony – úseky DNA přemisťující se po genomu z místa na místo, populárně označované jako „skákající geny“ – představují více než polovinu genomu člověka (Vesmír 79, 273, 2000/5; 88, 556, 2009/9). Již desítky let vedou vědci debaty o původu a úloze těchto evolučně velmi úspěšných genetických entit.

Zatímco dříve se na transposony nahlíželo jako na pouhé genomové parazity, jejichž jediným cílem je se v genomu namnožit, v poslední době je stále jasnější, že jsou mnohdy prospěšné, mluví se dokonce o „domestikaci“ transposonů. Ptát se ale po jejich smyslu je podobné jako se ptát po úloze jakékoliv genetické mutace – může být škodlivá nebo užitečná, záleží na časovém a prostorovém kontextu.

V našem genomu jsou nejpočetnější skupinou transposonů takzvané retrotransposony L1 a Alu, které skáčou do nových míst v genomu prostřednictvím molekul RNA, zanechávají přitom původní kopie a v genomu jich tak stále přibývá. Ve vzduchu visely otázky – jsou transposony jen relikty dřívějších zmnožení, anebo jsou v lidských buňkách stále aktivní? Postupně vyšlo najevo, že i když většina transposonů mlčí, některé jsou stále aktivní. Není ale ona mlčící většina časovanou bombou v našem genomu?

Nedávno se v časopisech Nature, Science a Cell objevily články prokazující vysokou aktivitu transposonů v buňkách mozku a v rakovinných buňkách (viz citovanou literaturu). Autoři prvního z nich zjistili, že během vývoje mozku dochází v neuronech k tisícům „skoků“ retrotransposonů L1 a Alu do nových míst v genomu (Bailie et al. 2011). Vědci využili nejmodernější sekvenační technologie a zmapovali místa, do nichž se transposony včlenily. V práci týmu Evrony et al. se dokonce podařilo přečíst genomy jednotlivých neuronů a porovnat v nich somatické mutace včetně aktivity transposonů.

Nyní vidíte 39 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Eduard Kejnovský

Doc. RNDr. Eduard Kejnovský, CSc., (*1966) vystudoval genetiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V Biofyzikálním ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem evoluce pohlavních chromozomů a dynamikou genomů. Na Přírodovědecké fakultě MU a na Jihočeské univerzitě přednáší evoluční genomiku. Je autorem knih Horská rozjímání (Cesta, 2013; viz Vesmír 92, 585, 2013/10), Tajemství genů (Academia, 2015), Kouzlo krajiny a moudrost slova (Cesta, 2016) a Ve větru (Cesta, 2017).
Kejnovský Eduard

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné