Horor tranzitní dopravy ve městech

Výfukové emise moderních i starších vznětových (naftových) motorů jsou silně závislé nejen na konstrukci, seřízení a technickém stavu motoru, ale též na provozních podmínkách.

Při volnoběhu se zhoršuje kvalita spalování, klesá teplota katalytických zařízení, pokud je jimi motor vybaven, a narůstají emise částic, převážně nanočástic, a to i při následném rozjezdu. Emise částic jsou tak násobně až řádově vyšší než při plynulém průjezdu. Relativně rychlým a účinným řešením popojíždějících kamionů tak může být regulace dopravy směřující k zajištění plynulého průjezdu.

Nebezpečné nanočástice v motorových emisích

Spalovací motory jsou hlavní hnací silou většiny silničních vozidel od motocyklů přes automobily po autobusy a nákladní automobily. Jsou také jedním z nejvýznamnějších zdrojů znečištění ovzduší, a to zejména v městských aglomeracích. Na rozdíl od elektráren, tepláren a dalších stacionárních zdrojů, které jsou vybaveny vysokými komíny a lokalizovány zpravidla mimo hustě osídlené oblasti, emitují vozidla výfukové plyny v bezprostřední blízkosti lidí v dopravních prostředcích nebo na chodnících či jinde blízko silnic.

Spalovací motory produkují velmi jemné částice o střední velikosti několika desítek nanometrů (nanočástice). Takto malé částice jsou okem neviditelné, neboť jsou o řád menší, než je vlnová délka viditelného světla. Zůstávají přitom ve vzduchu podstatně déle než větší částice, protože čím jsou menší, tím pomaleji sedimentují a tím snadněji jsou unášeny prouděním vzduchu a Brownovým pohybem molekul.

Na rozdíl od větších částic, které se zachycují v horních cestách dýchacích, nemá proti nanočásticím lidský organismus účinné obranné mechanismy. Nanočástice pronikají hluboko do plicních sklípků, kde se jich až desítky procent zachycují.¹⁾ Odtud mohou pronikat buněčnou membránou, přes kterou větší částice neprojdou, do krevního oběhu a jsou roznášeny do dalších orgánů. Jádro částic je zpravidla tvořeno elementárním uhlíkem a má fraktální tvar s velkým povrchem (obr. 1), na který se zachytávají organické látky, jichž je ve výfukových plynech mnoho druhů, včetně karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků a látek jako 3-nitro-benzantron, které jsou v motorových emisích zastoupeny ve velmi malých množstvích, ale jsou vysoce škodlivé.²⁾